Proslulý detektiv opět v akci – možná naposledy

Severských krimi není nikdy dost, v tom by mi určitě dalo za pravdu mnoho čtenářů a milovníků detektivek. Kdyby se mě někdo zeptal, jaké severské autory znám, byl by to samozřejmě Jo Nesbø, král norské krimi, Stieg Larsson, švédský novinář celosvětově proslulý svou trilogií Milénium nebo manželská dvojice vystupující pod pseudonymem Lars Kepler.

Ale co ti další? Opravdoví milovníci této “mrazivé literatury” mají jistě přehled i o dalších autorech, ovšem příležitostní čtenáři detektivek podobného rázu (jako třeba já) jsou na tom podstatně hůře. Když se mi tedy do rukou dostala kniha Umírající detektiv od nakladatelství MOBA, chopila jsme se příležitostí rozšířit si své “severské obzory”.

Bývalý šéf Národní kriminální policie Lars Martin Johansson je známý jako “muž, který vidí za roh”. Sice už je v důchodu, ale mezi bývalými kolegy je stále považován za legendu. Během svého působení u policie byl schopen vyřešit takřka každý případ a nebylo člověka, který by si ho nevážil. Nyní si Johansson užívá zasloužilého odpočinku po mnohaleté skvěle odvedené práci. Zrovna když se rozhodne zastavit na nejlepší klobásu v celém Švédsku, změní se mu od základu celý život.

Lars se probírá až v nemocnici, kde zjišťuje, že prodělal mozkovou příhodu, která má za následek ochrnutí jedné ruky. Od své lékařky a neuroložky Ulriky Stenholmové se bohužel nedozvídá příliš příznivé zprávy.

“Larsi, Larsi,” šeptala. “Co jsi mi to udělal?”

“Není to nic vážného,” utěšoval ji Johansson. “Jen se mi do hlavy dostalo nějaké svinstvo.”

Pro bývalého policistu je fakt, že už možná nikdy nebude mít úplnou kontrolu nad sebou samým, přímo zdrcující. Kromě toho ho začne trápit celá řada jiných zdravotních problémů, které si však nechce připouštět, natož aby o nich mluvil se svou ženou Piou nebo dokonce s lékaři. Před svými problémy tak utíká k pětadvacet let starému případu, o kterém se zmínila právě jeho lékařka. Devítiletá Yasmine se ztratila po hádce s matkou. Nalezena byla až o pár dní později, znásilněná, udušená a pohozená u řeky zabalená v pytlích.

“Byl to můj případ,“ odpověděl Jarnebring. “O vraždě malé Yasmine vím všecko. Až na jednu věc…”

“A to je co?” zeptal se Johansson, ačkoli odpověď už znal. “Kdo tu chudinku malou zabil,” dodal Jarnebring. “S tím ksindlem bych si rád promluvil.”

Ačkoli se jednalo o šokující případ, nepodařilo se ho nikdy vyřešit. Lars, pověstný svými skvělými detektivními schopnostmi věří, že tehdy jeho kolegové museli něco přehlédnout a je pevně rozhodnutý přijít na to, co to bylo a případ rozluštit – dokud mu ještě zbývají síly. Společně se svým bývalým kolegou a kamarádem Jarnebringem se na vlastní pěst pouští do pátraní, aniž by tušil, zda jen slepě netápe ve tmě…

Příjemná četba po řadě knih, jež se snaží zavděčit ambiciózními, pohlednými detektivy ve středním věku se špetkou černého humoru a námětem, který nás nikdy neomrzí – zapomenutý nevyřešený případ. Přičteme-li k tomu fakt, že autorem krimi románu je švédský kriminalista a spisovatel Leif G. W. Persson, není se čemu divit, že je příběh dotažený do nejmenšího detailu.