Padnout na zem: Romance, která vás probere i rozbije | RECENZE

Josh odjíždí na misi do Afghánistánu a jeho partnerka Ember musí žít s vědomím, že slovo „zítřek“ není nic, na co by měla nárok. Autorka hodně čerpá z vlastní zkušenosti, protože její manžel byl voják z povolání. Právě proto působí spousta scén tak syrově – jako něco, co není vymyšlené kvůli dramatu, ale prožité, odposlouchané, pochopené. Emoce zde nejsou naleštěné, ale hrubé, ostré, někdy až nepříjemně hmatatelné.

Yarros má dar psát emoce tak, že se do vás zakousnou ještě dřív, než je stihnete pořádně pojmenovat. Je v nich hodně bolesti ze ztrát a hodně tiché, neokázalé lásky, takové té, která se neděje na instagramu, ale v kuchyni v půl druhé ráno, když jeden z vás nemůže spát a druhý předstírá, že taky ne. A jo, několikrát mi zvlhly oči.

Současně – a to je to velké „ale“ – je fakt, že jsem občas měla chuť Joshe posadit na židli, dát mu do ruky čaj a říct: „Tak. A teď budeš mluvit.“ Protože jestli se v knize něco místy točí v kruhu, je to neschopnost komunikace. Chápu, že trauma umí člověka uzavřít, ale některé konflikty na mě působily zbytečně repetitivně – takové to „už jsme tohle přece řešili o kapitolu dřív, jen jinými slovy“. Příběh by mohl být kratší, protože jak jsem řekla, některá témata se zbytečně opakují, což mě místy opravdu nudilo.

Co ale oceňuji hodně: autorka se nebojí, že její hrdinové budou občas nesympatičtí. Ne ve smyslu romantizování toxického chování, spíš v tom poctivém: lidé pod tlakem dělají věci, které by si za normálních okolností neschválili ani oni sami. Ember mi v tomhle přišla ukotvenější – bojí se, ale snaží se v tom strachu neztratit sama sebe. Josh je naopak typ postavy, která se vám může dostat pod kůži a současně vás vytočit na té stejné stránce, což je vlastně samo o sobě skvělé.

Všichni jsme lidé, všichni děláme chyby a je skvělé, že je s námi dělají i hrdinové našich oblíbených knih. Protagonisté totiž nemají být jen dokonalí roboti vystřižení jako ze žurnálu, ale mají odrážet reálné lidské emoce – což se tady povedlo na jedničku s hvězdičkou.

Pokud hledáte romantiku jako šálek horkého kakaa, tady dostanete spíš silnou kávu, po které se vám trochu roztřesou ruce, ale zároveň vás probere. Dojme. Vyždíme. Občas naštve. A pak vám nechá drobnou, tvrdohlavou naději, že i po pádu se dá znovu vstát. A možná ne hned vzlétnout, ale aspoň stát pevně na zemi. Život není žádná dokonalá pohádka, a tak je fajn, že nám tuto realitu připomínají i knihy.