Světelné kroky – humorná česká sci-fi nominovaná na Magnesii Literu | RECENZE

Vůbec nechápal, čeho se právě stal svědkem, ale tušil příčinu kosmického divadla. Realita se hroutí a on zůstal uvězněný na půl cesty od ničeho…

Lidstvo končí, Hynek začíná

Mnozí by si přáli být superhrdinou, ale pravda je taková, že průměrný člověk nepřipomíná superhrdinu ani z rychlíku za špatné viditelnosti. Hynek Prokop je ten nejprůměrnější z průměrných. Stačila ale maličkost a nastalo probuzení z průměrnosti. Tou maličkostí byl výbuch a následné rozmetání celé Mléčné dráhy po všech čertech. A tak se nedopatřením stalo, že se Hynek stal vyslancem lidské rasy v mezigalaktickém společenství a možná i posledním exemplářem druhu Homo sapiens sapiens.

Některé koncepty a myšlenky jsou v přímém rozporu, ale s tím lidstvo nikdy nemělo větší problém, zvlášť když byla kolem cítit krev…

Šílený výlet prostoročasem

Dejte dohromady bandu sympatických hrdinů, nechte je volně plout vesmírem kapitol a máte zaděláno na pořádný a zábavný román. Takhle jednoduše to vidí recenzent. Nyní se tedy pokusím přidat svému jednoduchému pohledu třetí rozměr a napsat něco užitečného.

Světelné kroky opanovaly můj volný čas a já jsem se opět ponořil do bláznivých světů, které jsem dříve zakoušel v seriálech Farscape, Firefly, Stargate či Battlestar Galactica. Najednou bylo možné všechno, nahoře bylo dole a já cítil, jak se mi vrací dávno ztracená dětská fantazie. Žil jsem jen pro další stránku knihy. A další. A další. Naštěstí pro mě byl příběh, který mě ještě čekal, poměrně rozsáhlý.

Všichni tři těžce oddychovali, jak kyslík ubýval, ale bylo jim dobře, alespoň pro ten prchavý záblesk světla v temné lodi, visící v ještě temnějším kosmu…

Hyperprostorový závěr

Autor píše s lehkostí vysloužilého pardála, který už má odžité vše, co se odžít dalo. Právě ta lehkost dává příběhu obrovskou porci nadhledu, díky které to šlape od začátku až do úplného konce. Z toho ale koláč neupečete – pro uspokojení chuťových pohárků čtenáře je potřeba nasypat více surovin. Naštěstí se ukázalo, že autor umí péct sakra dobré koláče.

Můžu zmínit hodně věcí. Od zajímavých postav až po haldu kreativních nápadů a úderného humoru. Jedna věc ale vyčnívá a zaslouží si zvláštní zmínku. Můžete mít sebelepšího hrdinu, ale když mu nedáte pořádného antagonistu, prostě to nebude fungovat. Světelné kroky nicméně zaručují kvalitní sebeuspokojení, protože mají kromě sympatického Hynka Prokopa i velmi nesympatického Alana Greedyho. Tohle duo vesmírných pionýrů vytváří úctyhodný koncert, který mi bude doznívat v hlavě ještě několik následujících světelných let.

Udělejte si místo v kalendáři. Tuhle téměř pětisetstránkovou show si nebudete chtít nechat ujít.
Tak zase někdy příště. Na přečtenou.