Nevyměkni – novinka Stephena Kinga nasáklá šílenstvím a pomstou | RECENZE

Možná si myslí, že přijde jeho matka. Nebo z nebe přijede Panna Marie ve zlatém kočáře, požehná mu a ubezpečí ho, že není pošuk, ale dělá naprosto správnou věc…

Smrt nevinného a životy vinných

Co se stane, když selže soudní systém a ve vězení umře nevinný? To je otázka, kterou se zabývá Trig. Trig toho má dost. Trig chce spravedlnost a taky ji dostane. Když píše dopis policii, ve kterém oznamuje, že zabije dvanáct nevinných a jednoho vinného, ještě netuší, jak zběsilá a krvavá cesta ho čeká. Občany Buckeye City čekají dny plné teroru.

Když se ukáže, že slova v dopisu nejsou planá, dostává se případ na stůl vyšetřovatelky Izzy, která velmi rychle pochopí, že na tenhle případ bude potřebovat posilu v podobě její kamarádky Holly Gibneyové, která má s vyšinutými jedinci bohaté zkušenosti.

Úkol je jasný. Vraždění nevinných z politických důvodů a prostřednictvím potratů musí přestat…

Hodgesův odkaz

Jelikož jsem měl poslední dobou málo času na čtení, stalo se, že jsem s touto knihou strávil celý měsíc a za tu dobu jsem o ní přemýšlel tolik, že mě to začalo psychicky unavovat. Tento okamžik, kdy se z ní můžu konečně vypsat, je pro mě spasením. Jak moc je těžké kritizovat někoho koho obdivujete? Zatraceně, je to skoro nemožné!

Začnu s hlavní postavou příběhu, s Hollyberry. Je očividné, že si tuto hrdinku Stephen zamiloval a nechce se s ní loučit, komponuje s ní romány, i povídky a nehodlá se jí jen tak vzdát. Je to chyba, není to chyba? Její charakter je jasně daný, neměnný a podle mě už příběh neposouvá tak výrazně, jak by mohl. Kdybych se s Holly setkal poprvé a neznal její vývoj z předchozích knih, zvlášť z trilogie o detektivu Hodgesovi, vnímal bych její charakter poněkud šedivě a k srdci by mi nijak zvlášť nepřirostla.

Miluji Boha, ale jinak jsem prostě normální feťák…

U posledního soudu

Kniha na mě subjektivně působila rozvláčněji, než bych u tak silného námětu čekal. Z nějakého důvodu se autor věnoval hlavně věcem okolo, které příběh nijak nerozvíjely, místo toho, aby pracoval s chorobnou myslí ústředních antagonistů, a tím se mrazivě dostával čtenářům pod kůži, tak, jak to mají rádi. Přitom oba vrazi v příběhu jsou mistrně načrtnutí, s velkým potenciálem, který se ale začne rozvíjet až téměř ve finále.

Neberte mě zle, Nevyměkni není špatný román, kdyby to tak bylo, rozhodně bych ho nedočetl až do konce, ale vzhledem k autorově minulosti je i dobrá kniha trošku zklamáním, protože člověk má laťku nastavenou vysoko. Příběh má pointu, poselství i zajímavé myšlenky, ale také čtyři sta stran, které se mi zdály delší, než bylo potřeba.

Recenze je u konce a já jdu udělat to, po čem toužím již několik týdnů. Je na čase dát si opáčko s Panem Mercedesem. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.