Nebe je naše - silný příběh o lásce a bezmoci

Je totiž jedno, jestli je nám 10, 20 nebo 50, uvnitř jsme pořád stejní, a tak i naše pocity zůstanou stejné po celý náš život. A právě to chtěl Luke Allnutt ve své nové knize čtenářům ukázat.

Hlavní hrdina Rob Diates má život jako z katalogu. Šťastně se oženil, založil rodinu a daří se mu i v jeho kariéře. Co víc by si mohl od života přát, že? Jeho misky vah se jednoho dne zcela převáží, ale bohužel na špatnou stranu. Zasáhne ho krutá rána, která smete jeho dosavadní život a zanechá po sobě holou poušť.

Nebe je naše je příběh plný emocí, nespravedlnosti a pravdivosti. Příběh vás zasáhne snad ještě víc, než byste po přečtení anotace vůbec čekali. Autor pro svůj příběh vybral citlivé téma, které nejde jen tak s klidným srdcem přejít. Jako čtenář ho v mysli musíte prožít a tím vás jeho odkaz zasáhne ještě více.

Každý den jsme zvyklí s něčím bojovat: s časem – když jdeme pozdě do práce, se špatnou energií – kterou nám posílá nepříjemný kolega či sami se sebou – když si proti svým zásadám dáme (zase) oběd z fastfoodu. Všechny tyto „boje“ jsou ale v naší moci. Víme, že je máme pod kontrolou, a to je naší mantrou. Jak se ale vypořádat s něčím, proti čemu bojovat jednoduše nemůže? Člověk se může snažit sebevíc, a přesto budou jeho síly krátké.

Nemoc si nevybírá. Je jí jedno, jestli zasáhne dospělého či dítě, chudého či bohatého. O to horší proto bývá, když se nelítostná diagnóza objeví u někoho, kdo je vám nejvíc blízký. Ta úzkost, kterou člověk prochází, je skličující. Z příběhu přímo čiší ta bezmoc, kterou hrdinové procházejí. Jejich životy se hroutí jako hromádka karet a jejich společenský život je najednou ten tam. Začnou se vzdalovat jeden druhému, ačkoliv to celé situaci nijak neulehčí. Je zvláštní, že v takových situacích procházejí lidé určitými stádii – nejprve se bouří, chtějí vinit celý svět za nespravedlnost, která se jejich blízkému stala. Poté chtějí bojovat, snaží se nacházet různé cesty, jak z toho ven. A nakonec přijde ta nejtěžší fáze, smíření.

Je těžké v takových situacích najít nějaké světlé místo, ale autor to v této knize dokázal. V protikladu k rodinné tragédii ukázal, jak silná a vytrvalá je lidská láska, a co všechno jsme pro své blízké schopni udělat. Zabýval se také tím, jak smutek působí na různé lidi – někdo se sesype a jiný začne třeba pít - a je jen na nás, jestli se třeba v nějakém charakteru trochu poznáme. Čím více se v příběhu budete blížit konci, tím více se mu budete chtít vyhnout, takže se ocitnete v „začarovaném kruhu“, ke kterému doporučím balíček papírových kapesníků.

Skrze toto téma není úplně nejlehčí knihu přelouskat, ale o to větší odkaz ve vás na konci zanechá. Během četby zažijete tak hluboké pocity, že na ni nebudete opravdu dlouho zapomenout.