Když světla zhášejí a stěny krvácí... To je povídka Skvrna od Gillian Flynn

Skvrna, původně napsaná pro povídkový soubor Darebáci, představuje knižní jednohubku pro ty, kdo milují napětí a nepohrdnou dřívější tvorbou této bestsellerové autorky.

Tentokrát se dokonce bude jednat o thriller skřížený s duchařskými příběhy. 

Nepřestala jsem honit, protože bych v tom snad nebyla dobrá. Přestala jsem, protože jsem v tom byla nejlepší.

Bez větších pochyb si můžete být jisti, že první větu Skvrny ještě dlouho po dočtení nezapomenete. I když jméno hlavní hrdinky nikdy nepoznáte, v jejím zvláštním a (možná) tak trochu duchařském zážitku v domě, ve kterém podle všeho není něco v pořádku, si budete lebedit od začátku do konce. Co však pravděpodobně nikdy neodhadnete, je skrytá pravda celého příběhu.

Kniha se dělí na tři části. Ta první vás bude naplňovat humorným nadhledem a možná i kapkou zádumčivé nálady, ta druhá ve vás vzbudí neklid, napne vám nervy a připraví na nevyhnutelný střet a třetí, poslední, vám dokonale zamotá hlavu a zanechá vás ve změť pochybností a dohadů. Jak se tak říká, balíček několika smyslů, i nesmyslů v jednom, přičemž všechno vypadá velmi nadějně.

Je spousta důvodů, proč by se příznivcům i začátečníkům s tvorbou Gillian Flynn měla Skvrna líbit. Nepostrádá dobrou zápletku, překvapivý zvrat, duchařsky dusivou atmosféru, ani pár lehce úsměvných kuriozit, je dobře stravitelná a i ve svém žánru se tváří jako něco lehce jiného.

Bohužel, chyba, kterou nelze odpárat, je délka samotného příběhu. Hlavní problém pojící se s ze začátku tak lákavou tloušťkou této povídky, je nedostatečně vykreslená charakteristika postav. Ty jsou ve výsledku až na pár nutných bodů, které si autorka v textu vytyčila, ploché a poměrně snadno nahraditelné. Situace, do kterých jsou umístěny, vás sice zajímají, nemají na vás ale žádný hlubší efekt, a tak když jde opravdu o život, jste ovlivňováni vlastním pudem sebezáchovy, ne tím jejich. Konec vás zákonitě překvapí, nic hlubšího si z něj (ani z příběhu) však neodnesete. To jednoduše proto, že ani jedna z postav vás nenutí k nějakému hlubšímu vcítění. Na co byste se měli dopředu připravit, je nevyhnutelné nerozhřešení příběhu. Konec mate, nabízí velkou škálu možností a nic moc důležitého vlastně neřeší. Což je další aspekt toho, když disponujete omezeným rozsahem díla – není snadné dodat uspokojivé zakončení. U Skvrny navíc není tak jednoznačné, zda si autorka jen vysekala únikovou cestu, nebo hned od začátku plánovala hrát na lehce poetickou notu. Ale pokud znáte Gillian Flynn, je vám jasné, že té to projde tak jako tak.

Povídka Skvrna je vhodná k zahnání nudy a navození příjemného odpočinku s trochou mrazení v zádech, čtenáři Gillian Flynn se navíc mohou spolehnout, že jim kniha poskytne perfektní můstek mezi jejími dalšími bestsellery. Lehké pomatení mysli je nakonec namístě, menší rozjímání a závěrečná otázka zda thriller, nebo duchařina rovněž.