Druhá šance na polibek: Slow burn romance, které nechybí drama, žhavé scény, humor ani láska | RECENZE

Dylanovi se Zoe líbila od prvního setkání. Fascinovala ho její roztomilá zmatenost, plachost i roztržitost. Po tom, co s ní začal bydlet, se tedy rozhodl, že z nich budou nejlepší přátelé. Přátelství však ani jednomu z nich nestačí a do hry vstupuje přitažlivost i láska. Zoe má ale tajemství, které by mohlo všechno, na čem záleží, ohrozit…

Druhá šance na polibek mě nalákala anotací, jež avizovala, že bude kniha vtipná. Nakonec se z ní ale vyklubala trochu vážnější romance, jíž kromě vtipu nechyběla ani špetka erotiky, napětí a dramatu a já jsem tak se svým výběrem byla naprosto spokojená. Román má zajímavý námět i originální zápletku, díky níž se autorce podařilo mě několikrát překvapit, rozesmát i dojmout. Děj je zasazen do mého oblíbeného univerzitního prostředí, což mě snad nikdy neomrzí a jako bonus v něm byli hrdinové, mezi nimiž panovala skvělá chemie. Jediné, co mi čtenářský zážitek trochu pokazilo, byl zdlouhavý začátek, který se na můj vkus docela táhl, protože se v něm moc nedělo. Nevadilo by mi, kdyby byla kniha o něco kratší.

Hlavní hrdinové se ve vyprávění střídali a tentokrát nemohu říct, který z nich mě bavil víc. Zoe a Dylan se skvěle doplňovali, a zatímco první polovina knihy se poměrně táhla, tu druhou jsem přečetla jako nic. Dalším plusovým bodem díla je epilog. V něm jsme se dozvěděli, jak životy hlavních i vedlejších postav pokračovaly v budoucnosti a já bych si lepší zakončení románu ani nedokázala představit.

Dylan se mi líbil od prvních řádků. Byl milý, empatický a skromný, vyhledával jen vážné známosti, věnoval se studiu i fotbalu, a ještě finančně vypomáhal rodině. Zoe mě občas štvala. To, jak neustále mluvila a zmatkovala, když byla nervózní, mě chvílemi vyvádělo z míry, nakonec jsem si ale zvykla a oblíbila si ji. Možná to bylo i tím, že se její postava postupně vyvíjela a přestávala se před Dylanem stydět. Kromě toho se mi líbila i zápletka kolem její nejlepší kamarádky, díky níž jsme si užili i trochu dramatu a napětí a dotkli se i vážnějšího tématu.

Kéž bych vám mohl říct něco, co by se vám líbilo. Něco strhujícího, jako třeba že to byla láska na první pohled místo nečekaného a trapného zírání na penis na náhodné univerzitní party. Nebo že to byla romantická scéna, kdy jsme do sebe vrazili, oba spěchající na přednášku, jí vylétly knížky z ruky, já poklekl, abych jí je pomohl sebrat, a když jsme do sebe drkli hlavami, naše pohledy se setkaly… a zbytek už by byl jasný.

Určitě si to dovedete představit, taky vám běží před očima ten totálně romantický film, ale sakra…to ani omylem. Vím, znělo by to hezky a lidé by vzdychali pokaždé, když bychom vyprávěli o našem prvním setkání, ale ne, bohužel. Jak už jsem řekl, proběhlo to úplně opačně. Když jsem poprvé pohlédl na Zoe Clarkovou, klábosil jsem v koupelně s kámošem, zatímco jsem čůral.