Co hledáš, najdeš v knihovně aneb 5 fascinujících příběhů o životních křižovatkách | RECENZE

Doteď jsem v životě mířil jen vpřed. Myslel jsem si, že život ubíhá jen dopředu. Co ale spatřím, když se vydám bokem?...

Prací živ je člověk

Pět lidských osudů, pět křižovatek, které je potřeba překročit. Jenže, co když nevíte, který směr je ten správný? Napovědět vám může paní Komači, knihovnice k vašim službám. Skupinka lidí, nezávisle na sobě, navštívila místní komunitní centrum, a v něm objevili celkem útulnou knihovničku. Každý z nich prochází zásadní životní změnou, vyžadující delikátní řešení. Ať už se jedná o odchod do důchodu, či přestěhování se do velkoměsta, paní Komači má po ruce nějakou knihu, která vás dokáže nasměrovat tam, kam zrovna potřebujete v životě dojít.

Nezadaní lidé závidí těm sezdaným, sezdaní zase těm, co mají děti. A ti, co mají děti, by nejradši byli nezadaní. Všechno je jeden velký kolotoč...

Co hledáš, najdeš v knihovně

Krásné všednosti

Může se to tvářit jako román, ale pravdou je, že mezi deskami knihy naleznete povídky, celkem pět povídek. Každý příběh působí samostatně, i když existuje spojovací prvek v podobě komunitního centra a paní Komači, která působí malinko jako Vědma z Matrixu. Nevím jestli to je náhoda nebo mám prostě štěstí, ale přijde mi, že japonské knihy mají často poznávací znamení, v podobě relativně všedních životních prožitků, které jako by nebyly hodny papíru, ze kterého je čtete. Proč číst o nezajímavých věcech, které zažívám každý den, když vyjdu na ulici? Dobrá otázka.

Mohl bych si zívnout na plná ústa a rozloučit se s vámi, nebo budu pokračovat v recenzi a vysvětlit vám, že všednost může, za určitých okolností, být i kouzelná. Dopracoval jsem se až k ezoterickému okénku? Možná ano! Možná je na těch japonských příbězích opravdu něco kouzelného, co způsobuje, že i obyčejné postavy mě dokážou uhranout na celé odpoledne. Třeba někdo se jménem Mičiko, nemůže psát jinak než kouzelně, kdo ví.

Krásný sen zůstane krásným snem. I takový může představovat smysl života, i když zůstane nenaplněný. Na snění bez jasných plánů není nic špatného...

Závěrečná magie

Z hlediska hodnocení působí příběhy dokonale vyváženým dojmem. Autorka má široké rozpětí a zasahuje téměř každou generaci. Každá její postava je snadno uvěřitelná a není problém si představit, že se jedná o někoho, koho znáte. Příběh není velký a okázalý, zápletky jsou bez twistů a překvapení, kniha neobsahuje nic, co vám zvedne tepovku. V jistém ohledu se opravdu jedná o nudnou knížku, ale to platí jen pro ty čtenáře, kterým klidná, mnohdy až meditativní literatura, nic neříká. A co vy, hodíte se do klidu, uvařite si earl grey, a zkusíte tento magický, japonský flák? Tak zase někdy příště. Na přečtenou.