Cizota: Když se western, sci-fi a horor potkají na Marsu | RECENZE

Mars jako by šílenství z lidí vytahoval, jako by jim zapaloval nějakou odlehlou část mozku a plnil hlavy tímhle štiplavým kouřem. Téměř jsem ho cítila…

Rudí bezdomovci

Nacházíme se v alternativní realitě roku 1931 a rozdíly jsou obrovské. Lidstvo udělalo obří skok kupředu a podařilo se mu trvale osídlit Mars. Rudá planeta je ale stále závislá na Zemi. Jednoho dne, nebo spíše solu, odstartuje poslední raketoplán a nastane fáze Ticha. Kontakt mezi planetami je přerušen a o pozemšťanech není vidu ani slechu. Nikdo neví, co se stalo, a Marťané jsou rázem na všechno sami.

Mladičká Anabella postupně přichází o všechno. Obyvatelé Nového Galvestonu, zástupci moderní civilizace, ztrácejí naději i víru, Ticho je zasáhlo drtivou silou. Anabellina matka byla v posledním raketoplánu, který opustil povrch Marsu, a nikdo netuší, jestli vůbec žije. Její otec se pomalu stává zlomeným mužem a není na něj spolehnutí. Když banditi vykradou jejich restauraci a nikdo z městečka je nehodlá hnát k zodpovědnosti, vezme čtrnáctiletá Bella spravedlnost do svých rukou a vydá se do Kopaniny, místa, kde buď zešílíte, nebo zemřete.

Nedokázala jsem to pochopit. Na to, aby je to hnalo celou cestu až sem, bylo potřeba něco víc než hněv, víc než zuřivost. Tohle bylo šílenství…

Mé zvláštní prožitky

Vzhledem k tomu, že jsem Cizotu četl kontinuálně celý měsíc, pořádně se mi v hlavě rozležela. A musím říct, že zraje lépe než moje milované tvarůžky – jen s tím rozdílem, že tolik nesmrdí. Čím tedy začít? Rozhodně podivnostmi! Neustále si opakuji tu samou otázku: co to sakra je? Science fiction střihlé westernem a zabalené do podivné kombinace fantasy a hororu, to vše protkané filozofickými úvahami prepubertální marťanky. Slušný gulášek, co říkáte?

Nathan Ballingrud navařil a ukázalo se, že patřím mezi spokojené strávníky. Cizota mi koluje žilami. Neříkám, že se mi trávila úplně ideálně. Jakožto milovník Marťana mi chyběla ona popisnost všemožných technologií, ve které se Andy Weir vyžíval. Tady nic takového není. Fungování světa pojal autor spíše povrchně. Na mém Marsu můžete dýchat, máme samohyby a divnou zelenou látku – berte, nebo nechte být. Tečka. I když se tak může tvářit, pro hardcore sci-fi nadšence tento román zcela jistě nebude.

Za Kopaninou byl ohromný, strašidelný Peabodyho kráter – tam žily Můry, tam se potulovaly staré válečné samohyby, tam prý kráčeli duchové…

Završení

Dnešní psaní uzavírám velice smířlivě. Literární divnodíla jsou potřeba a Cizota je rozhodně jedním ze zástupců tohoto podivného žánru – přece jen je to naznačeno už v jejím originálním názvu The Strange. Přistupujte ke knize s otevřenou myslí dobrodruha a věřím, že vás knižní amorek zasáhne stejně jako mou maličkost. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.