Recenze na produkt
Knížní balíček s Petrou Dvořákovou Petra Dvořáková

Ohromující kniha. Na pouhých 180 stránkách autorka rozehrává rodinné drama, při kterém se nedokážete od knihy odtrhnout. Silné čtení plné pocitu věznici, úzkosti, smutku, vzteku a beznadějně. Za mě nejlepší knížka od autorky.

Dědina se skvěle čte, má smysluplný děj, postavy a jejich jednání je uvěřitelné. Prostě vesnice, jaká je.

kniha se krásně čte, měla jsem chvílemi pocit, že jsem zase zpátky u babičky na prázdninách, chodím do místního konzumu a večer poslouchám hovory babičky se sousedkami... tak to bylo všechno známé

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Bohužel mi hodně připomněla moje dětství. Dala bych ji jako povinnou četbu všem rodičům. Skvělá.

Skvěle napsané, uvěřitelné, autentické.

Psychologické drama, popisující život obyčejné rodiny od roku 1985 do roku 1995. Příběh je popisován z pohledu tří postav - nejmladší dcerky Pavlíny, matky Aleny a otce Jiřího. Společně s nimi žije ještě dcera Jana a Aleniny rodiče. Autorka zde řeší především nefunkčnost rodiny. Na jedné straně máme psychicky labilní matku a na straně druhé otce alkoholika. To vše přispívá k častým rozporům, které odnáší především jejich dcery. Kniha opravdu nepřináší lehké čtení, ale otevírá pohled na zajímavá témata.

"Hnízdo je prázdné. Vrána zobákem upravuje stébla. Není osamělá. Kolem poletuje sameček. Černá křídla se blyští ve slunci. Život trvá. Zase mu bude blízko." Dvanáctiletá Bára má výtvarné nadání a všimne si toho nový mladý učitel přezdívaný Frodo. Ve škole nemá žádné problémy, ale doma nezapadá do škatulky bezproblémové dcery, jako její sestra Katka . Matka touží po soužití bez komplikací, ale tomu se jí nedostává. Vše ve mně vře. Nemůžu rozdýchat konec a v hlavě mi rezonují všechna ta slova od "nezdárné" dcery. Pohled matky a dcery dodává na autentičnosti. Jak mně je "Baruny" líto. Jak já bych si vážila toho, že je nadaná, snaživá a prostě svá. Jenže tohle její matka neuměla. Mám pocit, že na ní nedokázala najít nic dobrého. Dokázala ji ponížit v takových chvílích, že se mi chtělo řvát. Ano, brečela jsem u toho, tekly mi slzy. Měla ji v hrsti. Měla jsem pocit, že doma jsou všichni proti ní. Frodo si mě získal svou empatií a snahou pomoci jí a ukázat, že má talent. Bohužel vše je beznadějné. Ano, našla jsem tam i kus sebe v dětství, každá v tomto období jsme citlivá, naše tělo se mění, my se měníme. Každý potřebujeme, abychom měli doma zázemí, pevnou půdu pod nohami, abychom se cítili v bezpečí a také milováni.

Byl jsem zvědavá, co na mě v knize čeká, recenze jsem nějaké četla, ale nebylo jich úplně moc. Tak jsem si říkala, jaké to bude? jsem taky skoro z vesnice, podstatnou část života jsem po vesnicích, menších či větších, žila a zkušenosti mám. Čekala jsem trochu nějaký veselejší děj, něco fakt dědinského, ale podtitul "pole, závist, chtíč a otčina" dával tušit, že... s tím, že než dojdeš z jednoho konce dědiny do poloviny, už ti jde nějaký drb naproti z druhého konce, že lidi hamouní a počítají, že jeden rodinný klan je po generace proti jinému, že generačně se mnohdy rozchází v názorech mladí se starýma, že najdeš osudy, které se motají, zaplétají a rozchází v každém druhém domě, možná i v tom prvním... že půda je půda a kdo má, ten má. Tedy aspoň pro generace našich předků a v dnešní době asi pro ty, co jsou v tom tepaní od malinka. Pokud chcete čistou dávku realismu, před kterou kde kdo uhýbá, máte ji naservírovanou na malovaném talíři. Člověk si při čtení říká, tak už to není, to bylo dřív, ale ten červík tam stejně hlodá.. protože do hlav sousedů nevidíš. Těch necelých 250 stran ale utíkalo rychle (ve srovnání s posledně čtenou Bílou Vodou přímo tryskem). Navíc kniha není psaná spisovnou češtinou, ale nářečím z Vysočiny, protože nejlíp je to tak, jak autorce zobák narostl ale my, co na autorské spisovnosti nelpíme, tak s tímhle problém fakt nemáme. A jak knihy dopředu cíleně neprolistovávám, měla jsem na konci překvápko, to abych si to asi celé vizuálně dokreslila. Hodnocení: nečekejte humorné vesnické vyprávění, čekejte a seznamte se s českým venkovem, kde je dřina, pot a slzy.

Knížku sem předčetla jedním dechem-nešlo přestat. Velmi silný příběh.

Knížku doporučuji! Přečtena na jeden zátah a to nejsem nějaká velká čtenářka. Lékařské prostředí bylo skvěle popsáno, byla jsem příjemně překvapena. Musím dát plné hodnocení! :)

Doporučuji

Od Peti jsem četla skoro všechny knížky a tato byla jedna TOP 3 nejlepších :). Jsi skvělá.

Moc hezká knížka,opravdu pravdivé ze života na venkově.Doporučuji

Skvělé čtení!

Opravdu se mi líbila opravdovost postav, způsob vyprávění toho co 12 leté dítě vidí a vnímá. Proste krása, až na ten konec, který byl dosti dechberoucí

Kniha je psaná čtivou formou. Jde o příběh ze života. Za mě doporučuji.

Krásně napsáno! Příběh jedné vesnické rodiny, 2 dcery, věčně nervózní matka, opilý otec, hodná babička... Vřele doporučuji!

Koruna plané třešně tam za vesnicí je zase slitá. Věděla jsi, že mé nejoblíbenější stromy jsou pláňata? Zahradní slavnost uprostřed července, samota v osamění. Bílá košilka plná plodů - pláňat. Stařena třešeň stále plodí. Nikdy jsi úplně neodešla z tohoto domu. Nikdy jsi v něm nezůstala..." Obyčejný příběh ze života navenek obyčejné rodiny, ve které ale nic není tak růžové, jak by si holky Pavlína s Janou přály. Matka je dost hysterická a labilní, táta oslizlý alkoholik. Holky vyrůstají bez opory a podpory rodičů a jejich cesta dospíváním je dosti trnitá. Jediným pilířem jsou pro ně dědeček s babičkou. Obě dospívající dívky se však přes nepřízeň osudu snaží jít svou vlastní cestou a být tím nejlepším, čím dokážou navzdory výchově být. A dětství a minulost nechat ležet pod prachem popela... Trochu trvalo, než jsem se začetla, což je zřejmě dáno tím, že je to obyčejný příběh ze života obyčejných lidí a nejsou v něm žádné velké zvraty, spíš tak pomalu plyne tak, jako sám život. Ve vyprávění se postupně střídají Pavlína, máma Alena a táta Jirka. Čím více jsem měla přečteno, tím více jsem si představovala film Pelíšky, jen o let později v čase. Téma i doba dění mi je blízká, Petra je prostě Paní spisovatelka a umí psát tak, že má člověk pocit, že v té rodině žije také. Děj není nijak pěkný, vykresluje život dvou dcer a rodičů, kteří spolu i mezi sebou mají nehezký vztah a působí to na člověka až depresivně. To já v knížkách poslední dobou asi vyhledávám, ráda se v tom plácám s hlavními postavami. Závěr vyprávění mě nijak nepřekvapil po tom, co si hlavní postava zažila a hodně mi to připomnělo závěr jiné knížky, a to "Les v domě" od Mornštajnové. Knížku určitě můžu doporučit, a to i těm, kterých se tato doba přímo nedotkla a slyšeli o ní jen z doslechu. Hodnotím zaslouženě 4,5 ⭐

Příběh Hynka Grábla, chirurga, který nemá život jednoduchý. V jedné nemocnici si zavřel dveře kvůli alkoholu. Nyní je na malém městě, doma má věčně nespokojenou manželku, problémy s dětmi a v práci to taky není vždy ideální. Co mu život ještě přinese? A bude mít Hynek sílu to všechno zvládnout? Knihy Petry Dvořákové mám moc ráda a i tentokrát jsem spokojená. Kniha je neskutečně čtivá, má spád a můžeme se snadno vžít do Hynka, ale i do ostatních postav. Mile mě překvapilo, že autorka píše knihu pohledem muže a myslím si, že se jí to velice povedlo. Oceňuji, jak jsou zde vykresleny všechny operace a vyšetření. Tohle mě moc bavilo a určitě se musím poohlédnout po další knize z lékařského prostředí. Ač hlavní hrdina není úplný klaďas, tak mi byl neskutečně sympatický a přála jsem mu, ať mu to v životě všechno dobře dopadne. Příjemná oddechovka, která by Vás neměla minout. Kdo má rád knihy ze života a o životě, tak rozhodně doporučuji.

Příjemné překvapení. Další psychologický román českého autora, ke kterému jsem se dostal krze společné čtení. Běžně tento typ knih nečtu, ale mám rád výzvy, takže proč ne. Když jsem nakoukl do recenzí, které jsou našich čtenářek, stále se opakovalo - silný příběh, hustý, mrazivý... Ano. Příběh je zajímavý, i když ve mně vyvolal asi trochu jiné reakce. Ale od začátku... V první řadě musím autorku pochválit za to, jak je kniha napsána, protože se mi četla velmi lehce, příjemně. Sledujeme příběh Jaroslava, kterému v dětství zemřela máma a díky otci alkoholikovi se o něj staral děda a babi. Do příběhu vstupujeme v momentě, kdy se Jaroslav vrací do zchátralého, prázdného domu po prarodičíchi po té, co opustil kněžství. Sledujeme pokusy o opravu domu, vyčištění zahrady, shánění zaměstnání a další věci spojené s návratem z reality po 15ti letech v kněžském úřadu. Jsme svědky vysvětlení jeho vztahu s otcem, prarodiči i důvodech opuštění církve. Sledujeme jeho téměř marný boj o začlenění se zpátky do společnosti. Nakonec se mu podaří spřátelit se se sousedy a jejich malými dětmi. Zuzkou a Filipem. Když už se zdá, že se Jardovi začíná dařit, přijde naprosto nečekaný zlom. Tato událost odstartuje sled událostí, které Jardu doženou až k tomu nejtragičtějšímu rozhodnutí. To, že naše společnost je zlá, rychle zapomíná na to dobré a okamžitě, bez znalosti podrobností, důvodů, příčin, odsoudí a odvrhne člověka jako největší špínu, to asi všichni víme a tady si toho užijeme do mrazivých podrobností. Je jen otázkou, zda Jardův přešlap (ne neschvaluji ani nezlehčuji, to co se stalo) způsobilo, to co v něm bylo od mala nebo za to mohlo dlouhodobé omezování a odpírání si jistých věcí, které souvisí s vykonávání práce duchovního otce. Knihu neberu jako popis stavu: Ty vado já jsem zlej, musím to ukončit, ale jako obraz našich duší a zamyšlení nad tím, že některé dlouho nezměněné a přehlížené stavy věci, by stály za změnu. Zamyšlení nad tím, pokud by se Jarda nestal knězem, ale šel by "normální" cestou, jestli by se ten démon v něm probudil. A probudil se v něm skutečně démon? Není to jen následek dlouhodobé odpírání si? Nebo přehnaná reakce naší paranoidní zdegenerované společnosti a jejich moc přemýšlejících jedinců? Takže za mne: - DOST DOBRÝ