Recenze na produkt
Hororové klasiky v edici Smrtihlav Robert Bloch,Jack Finney,Robert Marasco,Joan Samson,Robert Aickman

Pro příznivce H. P. Lovecrafta je tahle kniha naprostá nutnost!!!

Ospalé kalifornské městečko Mill Valley si žije svým poklidným životem. Málokdo z obyvatel tuší, že přímo do jejich domovů mezitím pronikla neznámá hrozba. Neviditelný nepřítel se pomalu, ale jistě zmocňuje jejich myslí i těl. Má lidstvo vůbec nějakou šanci proti invaznímu „šmejdu“ z vesmíru? "Každý z nich byl naším nepřítelem, včetně těch, kteří měli oči, tvář, pohyby a chůzi našich starých přátel. Nebylo nám pomoci - mohli jsme se spolehnout jen sami na sebe." Finneyho román The Body Snatchers (později také jako Invasion of the Body Snatchers) byl nejprve koncem roku 1954 publikován na pokračování v časopise Collier's. V knižní podobě pak vyšel o rok později a časem prošel několika úpravami. Díky edici Fobos se kniha českému čtenáři dostává do rukou úplně poprvé a jedná se právě o upravené vydání z roku 1983. Důvodem úprav byla především řada nesrovnalostí, nedostatečná vědecká přesnost a nepřesvědčivý konec, což nepřineslo moc dobrý ohlas u kritiky. Mimo to, že je v revidovaném vydání příběh posunut v čase, jsem si všiml, že si autor dovolil čtenáři vtipným způsobem podsunout odkaz na svou další tvorbu. Jedná se o moment, kdy jde hlavní postava, dr. Miles Bennell, se svou přítelkyní do kina na „film Zas a znovu, o chlápkovi, který přijde na způsob, jak se vrátit do minulosti“. Jedná se totiž o odkaz na nikdy nezrealizovanou filmovou adaptaci Finneyho dalšího románu Time And Again (1970). Na tom, že se z románu časem stala kultovní záležitost, má jistě své zásluhy, stejně jako u Blochova Psycha, několik úspěšných filmových adaptací. Dodnes byly natočeny čtyři verze a knihou se například inspiroval i Rodriguezův snímek Fakulta. V polovině 20. století, kdy román vyšel, byly cizí entity z jiných galaxií atraktivním tématem a literatární a filmový svět se jimi jen hemžil. Lidé žili ve strachu z neznáma a mrazivé paranoie. Jen zavzpomínejme, co s nimi dokázala udělat obyčejná rozhlasová hra podle knihy H. G. Wellse Válka světů (i když nervová zhroucení a skoky z oken jsou nejspíše dost nadsazená). I po tolika letech má kniha dost slušnou atmosféru. Neobvykle klidné a tiché maloměsto s podivně chovajícími se obyvateli může někomu připomenout například Stepfordské paničky Iry Levina. Pokud hledáte víkendovou nenáročnou oddechovku a chcete si užít trochu toho mrazeníčka, určitě si knihu pořiďte.

Ahojky lidičky, ráda bych vám doporučila tuto knihu. Přiznám se že jsem měla velká očekávání která se naplnila. Celý příběh je temný a strašidelný. Několikrát jsem měla pocit sklíčenosti a celkově mi bylo tak nějak divně. Přece jenom, co když ve vesmíru opravdu něco takového je? Autor se s ničím moc nemaže, téměř hned vás hodí do vody a za mě je to moc fajn, žádná zbytečná omáčka okolo. V příběhu je naťuklá i romantická linka, která je tak akorát. Víceméně všechny postavy jsem si během čtení oblíbila. Byla jsem hrozně překvapená tím v jakém roce je kniha napsaná, pokud bych to nevěděla, ani bych to nepoznala. Styl psaní mi vyloženě sedl. Kniha je i několikrát zfilmovaná ale neviděla jsem ani jeden. Určitě to napravím a jsem fakt zvědavá jestli se i tady potvrdí pravidlo že kniha je lepší než film.

Docela roztomilá retro sci-fi. Rozhodně doporučuji!

„Buď se podvol, nebo uteč.“ Farmářská rodina Mooreových je jednoho dne požádána o pár nepotřebných věcí do dobročinné sbírky, jejíž výtěžek má posloužit k rozšíření policejního sboru městečka Harlowe. Za tímto nápadem stojí jistý Perly Dunsmore, cizinec, který se nedávno do městečka přistěhoval. Díky jeho výřečnosti a umění působit na lidi se dražební aukce těší velké oblibě. Nic však není tak růžové, jak to na první pohled vypadá a to, co se z počátku jevilo jako dobrý nápad se brzy pro obyvatele stává noční můrou. Dunsmore každý čtvrtek posílá "své" lidi placené z peněz získaných z aukcí, aby pod pohrůžkou nepříjemností systematicky okrádali, šikanovali a terorizovali obyvatele městečka, kteří jsou postupně připravováni o vše, čeho si váží a na čem jim záleží. „Slib mi to. Jen jednu věc každý týden, abychom si ho drželi dál. Slib mi to.“ Na Harlowe padne bezmoc. Komu se dá věřit? Mají místní vůbec nějakou naději? Intenzita a rychlost prodejů knihy Dražebník, která vzešla z desetistránkové povídky, ihned po vydání v roce 1976 změnila autorce a jejímu manželovi život. O pár týdnů později se tak stalo znovu, když Joan Samson zemřela na rakovinu mozku. Tato tragédie z ní učinila autorku jednoho jediného románu a díky její další nečinnosti na literárním poli bohužel kniha brzy zapadla. Naposledy vyšla roku 1981 a poté o ní celá desetiletí nebylo slyšet. Stala se však undergroundovou klasikou, kterou si čtenáři předávali mezi sebou, hledali ve výprodejích a na policích veřejných knihoven, psalo se o ní v diskusních fórech a na blozích. Dražebník prostě odmítl zmizet ze světa. V doslovu českého vydání Warren Carberg, autorčin manžel, uvádí, že v roce 2018, kdy kniha opět vyšla, mnoha čtenářům příběh připomínal události, které se toho roku odehrávali v Bílém domě. Je věcí názoru, zda se dá Perlyho manipulátorství a až ďábelské řečnické schopnosti, kterými si získával lidi na svou stranu, srovnávat s „přednostmi“ bývalého amerického prezidenta. Mimochodem podobným způsobem na čtenáře v té době zapůsobil i román Mrtvá zóna od Stephena Kinga, kde je podobnost možná ještě výraznější. Když už je zmínka o Kingovi, proslýchá se, že ho Dražebník inspiroval k napsání legendárního románu Nezbytné věci. Vliv, jaký má Perly Dunsmore na své okolí, a situace, ve kterých se díky němu ostatní ocitají, může působit až absurdně a nereálně. Stačí se však poohlédnout do historie, abychom si připomněli, co s lidmi dokáže udělat strach a čeho jsou schopni, když se dostanou k moci, nebo naopak když jsou zahnáni do úzkých. „Je to vážně čaroděj. Ovládne dav, takže lidi sami nevědí, co dělají.“ SMRTIHLAV opět mávl svými děsivými křídly, na nichž ve své edici přináší již čtvrté klasické dílo. A je sakra dobře, že se Dražebník navrátil mezi čtenáře. I přes rozpačitý konec se jedná o nadprůměrné dílo, které svým tématem stále je, a vždy bude, aktuální. Berme ho jako vztyčený ukazováček pro další generace.

Absolútna spokojnosť - pre mňa osobne jeden z literárnych zážitkov leta. Je super, že táto kultová záležitosť konečne vyšla aj u nás. Bravó ! Zatiaľ sme mali možnosť stretnúť sa s týmto dielkom len v niektorom z filmových spracovaní (prvé dve sa vydarene držia knižnej predlohy, tie ostatné viac-menej už iba parazitujú). Kniha sa dá zvládnuť pokojne za jeden večer. Dej priamočiaro odsýpa, napätie je dávkované sofistikovane a atmosféra pomaly hustne. Prvá polovica je zvládnutá bravúrne (pripomenula mi moje obľúbené Prekliatie Salemu) kedy sa niečo deje v našom meste ale tuší to iba zopár nešťastníkov. V druhej polovici kedy dochádza k objasneniu, autor nijako netlačí na pílu, a aj pointa je v rámci žánru zvládnutá veľmi dobre, hoci možno trocha naivne a prirýchlo. PS. Veľká vďaka Fobos-u resp. Knihy Dobrovský za tento počin, i celkovo za novú edíciu Knihovna moderního hororu (Obětiny už mám pripravene na čítanie). Škoda len, že chystaná Blochová kniha Tajemství červa v tejto edícii je plánovaná v tvrdej väzbe, keďže tieto prvé dve spomínané knihy sú v mäkkej väzba, ktorá im pristane, a je kvalitatívne zvládnutá na výbornú. Ja osobne nemám rád keď v jednej rade, resp. edícii sa začne meniť tvar, väzba, obálka, alebo sa inak zruší ta spoločná črta ktorá robí edíciu - Edíciou.

Není to hezké čtení ale je to dobře napsaný. On to vlastně není horor, ale vlastně je :)

Další super čtení z edice "Smrtihlav"! Tentokrát jde o poměrně netradiční námět, ale i zde to začíná v podstatě hodně nenápadně... V dobré víře, že se podpoří bezpečnost v městečku, se obyvatelé Harlowe (pod vlivem "přivadrovalého dražebníka" Perlyho Dunsmorea, zapojí do aukce, která by měla vydělat na plat zástupce šerifa. Inu: z počátku nikdo nemá sebemenší podezření, že by se to vše mohlo zvrtnout. Ale... A o tom velikém "ALE" to celé je... (víc nebudu naznačovat, připravila bych vás o momenty překvapení.) A je to chvílemi pěkně napínavé, čtenář prožívá bezmoc, hlavně když pak rodina hlavních "hrdinů" - rodina Mooreova, na první pohled jedná nelogicky. Ovšem: na druhý pohled, ke konci knihy jsem jim dala za pravdu, že mě převezli a mělo to být tak, jak to bylo... Konec je sice předvídatelný, ale velmi pěkně do detailu rozepsaný. Ona celkově popisnost je v této knize hodně dobrá. A zde doporučuji přečíst si i doslov - myslím, že mnohým se stáhne hrdlo dojetím tak, jako se to stalo mně... Když to shrnu: nuda zde nehrozí, sled děje vás udržuje v napětí a je docela problém knihu odložit k dočtení příště... Alespoň pro mne ano...

Dobré čítanie, pútavý dej plynie bez zbytočných odbočiek. Ale ako iné sci-fi, môžete mať sto komentárov ako by ste to vy riešili inak, a prečo je to nedokonalý príbeh.

„Všechno musí jednou špatně skončit, nebo nám alespoň vždy připadá, že je to špatný konec. To je ostatně poselství mementa mori. A většinou to přijde až příliš brzy.“ Po dvou povídkách v antologii Tichá hrůza se českému čtenáři do rukou konečně dostává plnohodnotná a jedna z nejlepších sbírek Roberta Aickmana Chladná ruka v mojí dlani z roku 1975. Jedná se o šestý svazek edice Smrtihlav, která se zaměřuje na významná, a mnohdy opomíjená díla 20. století. Sbírku otevírá dosti znepokojivá povídka „Meče“, na níž odkazuje obálka celé knihy, což vám dojde ve chvíli, kdy se společně s hlavním protagonistou, obchodním cestujícím, ocitnete na pouti. Při bližším prozkoumání obálky totiž zjistíte, že se na ní název povídky dokonce i vyskytuje, na ceduli před cirkusovým stanem. Tento fakt mi osobně na první pohled unikl. Stan skrývá bizarní show: muži zde platí za to, aby mohli meči probodávat ženské tělo. Kdo je ona záhadná žena, ona nevšední atrakce, která při styku s ostrými čepelemi neutrpí žádná zranění? Povídka „Skutečné cesty do kostela“ čtenáři připomíná, že bychom měli minulost nechat za sebou a více si užívat přítomný okamžik. Při čtení vás obestře stejná míra děsu i melancholie. Ostatně jako v další povídce s názvem „Niemandswasser“, která vypráví o jedné části Bodamského jezera, která je označována jako Vody nikoho. Zde číhají ty nejhorší noční můry. „Stránky z deníku mladé dívky“ je oproti ostatním povídkám přímočarý příběh psaný formou deníkových zápisků. Je zasazen do počátku 19. století a krásná gotická atmosféra z ní doslova prýští. Navíc využívá i reálných historických postav, kdy hlavní hrdinka na procházce v lesích potkává lorda Byrona a Percyho Shelleyho. Hororoví fanoušci jistě vědí, že Shelleyho ženou je autorka příběhu o Frankensteinovi a Byron zase položil základní kámen upírského hororu, když napsal povídku „Vampýr“, tedy předlohu slavného Draculy. A to je právě i téma, které s Aickmanovou povídkou úzce souvisí. Po právu získala v roce 1975 cenu World Fantasy Award. V příběhu „Hospic“ se setkáme s dalším obchodním cestujícím, který se vrací za rodinou a díky nedostatku paliva ve svém autě je nucen zastavit u podivné zotavovny s názvem Hospic, kde se to prazvláštními zaměstnanci a klienty jen hemží. Povídka má hutnou atmosféru, drží vás v neustálém napětí a při otáčení stránek se děsíte, co bude následovat. V podstatě by se mohlo jednat o surrealistický portrét mrtvé duše v očistci a celá povídka připomíná jednu ošklivou noční můru, z které se chcete co nejdříve probudit. Opuštěný dům s pozemkem obehnaným vysokou zdí, který již po desítky let střeží stejný pes, a jeden děsivý incident z dětství, provázející hlavní postavu až do dospělosti. Taková je povídka „Stejný pes“. V kousku „Setkání s panem Millarem“ Aickman ukazuje i něco málo ze svého specifického smyslu pro humor. I když ho je opravdu jen špetka. Do bytového domu se přistěhuje jistý pan Millar, který zde rozjede své podnikání. Na první pohled se jedná o účetní firmu, ale vzhled ani chování údajných zaměstnanců tomu neodpovídá. Co se doopravdy děje za zavřenými (a mnohdy i otevřenými) dveřmi pokojů pana Millara? Skvost se super atmosférou a až lovecraftovskou děsivostí. V povídce „Hodiny“ během 2. světové války potká britský voják německou dívku, kterou si po válce vezme. Ona má však velmi zvláštní koníček – je až nezdravě posedlá kukačkovými hodinami, jimiž se neustále obklopuje. Jak moc jsou pro ni hodiny důležité? Asi nejsmutnější kousek celé sbírky podtrhuje zajímavý a bezesporu pravdivý výrok: „Žádné krásné hodiny neexistují. Všechno, co souvisí s časem, je ohavné.“ Sám Robert Aickman se označoval za autora „podivných“ povídek. Ta podivnost spočívá především v tom, že převážná většina z nich obsahuje nejasnou pointu, takže si je každý čtenář může interpretovat po svém. Jeho díla mají na první pohled přímočarý děj, v němž se však skrývá mnohem hlubší podtext, který si můžete po opětovném čtení vysvětlit zase trochu jinak. Zcela na místě je srovnání s Thomasem Ligottim, který je považován za Aickmanova následovníka. I když sbírka Chladná ruka v mojí dlani nejspíš nebude pro každého, mně neskutečně sedla. Nevšední čtenářský zážitek jistě umocňuje i kvalitní překlad Jitky Čupové.

Bytový dům v Queens, New York. Nepřetržitý hluk, absence soukromí, problémy s parkováním a blížící se léto, s nímž přichází nesnesitelné horko. Není divu, že už toho mají Rolfeovi po krk a rozhodnou se poohlédnout po nějakém tom venkovském obydlí, kde by mohli strávit léto. Benovy pochybnosti, zda si něco takového mohou z jeho učitelského platu a z manželčina občasného brigádničení dovolit, dokáže manipulativní Marion rychle rozptýlit. Brzy se společně s jejich malým synem Davidem vydávají na průzkum usedlosti, která padne Marion v jednom z inzerátů do oka. Jaké to překvapení když zjistí, že se nejedná o pronájem malé chatičky, jak zprvu předpokládali, ale velkého patrového sídla s nespočtem pokojů, rozlehlým pozemkem, bazénem a soukromou pláží. Ben není této nabídce zpočátku nakloněn, ale velmi rychle ho přesvědčí cenově výhodné podmínky pronájmu, které rodině navrhnou majitelé domu, sourozenci Allardyceovi. Ti se vyznačují excentrickým chováním a spolu s jejich údržbářem a komorníkem v jedné osobě tvoří prapodivnou trojku. Sourozenci mají jen jednu podmínku: Letní nájemníci musí třikrát denně připravit stravu pro starou paní Allardyceovou, matku obou sourozenců, která nikdy nevychází ze svých komnat a v domě přes léto zůstává. Po nastěhování začnou být členové rodiny sužovány bizarními zážitky a vnitřním neklidem, který jako by pramenil z domu samotného. Je hrozba sídla zcela imaginární, nebo skutečná, existující nezávisle na myslích nových nájemníků? Jelikož jsou Obětiny označovány za jeden z nejděsivějších románů o strašidelných domech, dovedete si asi představit, že tohle léto nebude zrovna zalité sluncem. Příběh se nese v pomalém tempu, buduje atmosféru a plíživá hrůza přichází pozvolným utahováním šroubu. Čtenář tak má spoustu času důvěrně se seznámit s členy nebohé rodiny Rolfeových a s tím, co se každému z nich honí hlavou. Několik situací skutečně dokáže nahnat husí kůži a musím souhlasit s citací New York Times ze zadní stránky obálky: „Děsivé dokonce i ve dne.“ Román z roku 1973 vychází pod značkou FOBOS v subedici Smrtihlav zabývající se klasickými romány let dávno minulých. I když byl Robert Marasco autorem pouze dvou románů, Obětiny se staly uznávaným dílem po celém světě a roku 1976 se dočkaly i filmové adaptace. Navíc mají přiznaný vliv na vznik románu Osvícení od Stephena Kinga. Znalci jistě zaznamenají společné rysy: pozvolný úpadek duševního stavu hlavních postav, smrtící nebezpečí číhají v dětském pokoji, flóra žijící vlastním životem či odpočítávání, kterým se jedna z postav zbavuje domnělých halucinací. Pokud máte rádi strašidelné domy, tíživou atmosféru a staré dobré romány bez moderních technologií, Obětiny jsou jasná volba.

Jedna z nejlepších knih o strašidelných domech, jakou jsem dosud četla. Moc se mi líbí ten propracovaný styl a psychologie postav. Je to jako poctivý maminčin koláč, nebo svíčková, nebo jakékoli dobré domácí jídlo. Kam se hrabe třeba taková Darcy Coates se svou sérií o strašidelných domech! To jsou jen laciné náhražky ze supermarketu, umělé rychlokvašky bez výživné hodnoty.

Tuto knihu jsem si koupila za pár korun a bála jsem se, že je zlevněná právě proto, že to není moc kvalitní čtení. Ale opak je pravdou. Čte se to moc pěkně, chvíli je to spíš taková vesnická idylka a popisuje to život Mim a Johna. Je to plné dramatických zvratů, nakonec to dopadne víceméně dobře, i když autorka konec nechala trošku otevřený... Doporučuji :)

Téhle knížce jsem nepřišla na chuť, děj zbytečně zdlouhavý a nic moc se tam neděje, napětí nulové. Když už jsem byla konečně přesvědčena, že se tam bude něco dít- nedělo.

Příjemná oddechovka. Můžu doporučit!

Autor napětí dávkuje postupně a postupně vám také dojde, že na tom domě "není něco úplně v pořádku". Dům má nadpřirozenou moc psychicky i fyzicky své nájemníky ničit, mučit, oživovat v nich negativní vlastnosti, kvůli kterým pak vyhrocují vzájemné vztahy i běžné denní činnosti. Kniha je svižná, chytlavá, napínavá, jedinou výtku mám k překladu, který místy působí poměrně kostrbatě, to se však celku dá prominout. Pokud se rádi bojíte, po Obětinách rozhodně sáhněte. Za mne jeden z nejlepších hororů o strašidelných domech. Z atmosféry knihy vás slušně zamrazí.

Moc se mi líbila psychologická stránka hlavní postavy i ostatních doktorů a vědců. Dozvěděla jsem se i něco nového z nevysvětlených případů z naší historie a příběh má opět něco nového, co jsem ještě nečetla. A ani jsem si s textem nelámala hlavu, ikdyž je originál z roku 1945 (teď jsem zapomněla přesné datum, ale nějak tak to bylo), jako u ostatních knih z této doby. Moc doporučuji i celou edici, ze které je tahle kniha vydaná.

„Nažhavený“ knihou Invaze zlodějů těl som sa vrhol na druhý kúsok tejto novej edície od Fobosu - Knihovna moderního hororu. Obětiny v originále Burnt Offerings od Roberta Marasca sú opäť skvelom ukážkou dobrého vkusu vydavateľa (Fobos), ktorý nám servíruje diela takmer kultového statusu, ktoré sme si u nás zatiaľ nemali možnosť prečítať. Ide pritom o jeden zo základných pilierov resp. príbehov o nehnuteľnosti s prekvapením (rozumej o strašidelných domoch). S takouto stavbou je určite problém nie len v reále, ale predovšetkým v literárnom prevedení. Presvedčili sme sa o tom nie tak dávno v Kill Creecu od Thomase Scotta, a neustále nás o tomto probléme presviedča mierne infantilným spôsobom aj Darcy Coates vo svojej vlastnej edícii.. Ale späť k Rolfeovcom, ktorí sú hlavnými nešťastníkmi tohto príbehu. Začiatok je pomalší a štýlovo sa drží roku vzniku, ale postupne naberá na intenzite. Spoznávame jednotlivých hrdinov, máme možnosť nahliadnuť do ich prežívania, spoznať ich túžby, rozdiely. Psychológia postáv je zvládnutá výborne – napomáha tomu aj samotný príbeh – ktorý tomu dáva ten potrebný presah, a ktorý práve tým novším počinom v tejto kategórii chýba. Dejovo tu nie je potrebné opisovať čo sa bude diať, lebo anotácia knihy nám to presne napovie a tušime čo od príbehu očakávať. Záhadne sídlo, ešte záhadnejšie krídlo domu a jeho tajomní majitelia s ponukou ktorá sa neodmieta. Budovanie atmosféry a vyústenie do „možno očakávaného záveru“ je zvládnuté ukážkovo. Opäť pochvala za prevedenie vydania – vôbec mu nevadí paperback – a ilustrácie na predsádke vpredu a vzadu sú vkusný bonus, ktorý si uvedomíme a oceníme po prečítaní knihy.

Velmi čtivý hororový příběh i strašidelném domě. Již od první stránky se sžijete s hlavními postavami a její h příběhem ,jako by to byli vaši přátele . Pokud máte rádi Darcy Coat tak vřele doporučuji 👍

Tohle nebyl šálek my kávy. Jednotlivé příběhy byly zajímavé, dalo se v nich dobře orientovat, ale ani jeden z nich neměl pořádný konec. Takže pokud máte rádi nedokončené příběhy, kde je prostor pro vlastní teorie, jak dál příběh muže pokračovat, tak je to ideální sbírka příběhu.