Ztracen v dějinách (poškozená)

Kniha Ztracen v dějinách je věnována osobnosti dnes již takřka zapomenutého publicisty, esejisty a prozaika Jana M. Kolára (1923–1979), který byl jako politický novinář a kulturní publicista aktivní od roku 1946. První část knihy tvoří dílčí sondy do klíčových témat a problémů autorovy publicistiky a esejistiky z let 1946–1965, zasazené do kontextu širšího kulturně-politického dění v poválečném Československu a posléze v exilu. Jan Kolár se záhy se profiloval jako jeden z nejostřejších kritiků levicových tendencí v politice a ideologizace umění a kultury, proti nimž jako protiváhu stavěl renesanci křesťanských hodnot, jež se měla realizovat v konceptu sjednocené západní Evropy. Po odchodu do exilu na jaře roku 1948 Kolár publikoval zejména v exilových časopisech Skutečnost a Sklizeň, příležitostně i v jiných (mj. v Tigridově Svědectví, s nímž se však kvůli koncepci gradualismu názorově rozešel), a nadále zůstal kritickým komentátorem politického i kulturního dění, které však sledoval z povzdálí z afrického Kamerunu, kde se svou ženou usadil a velmi úspěšně podnikal. Na možnost „záchrany národa“ Kolár zcela rezignoval po maďarských událostech v roce 1956; postupně ztratil víru i ve smysl publicistiky a začal se věnovat francouzsky psané románové tvorbě. I v ní si však uchoval svůj angažovaný kritický postoj, leckdy černobíle hodnotící, avšak tragický patosem víry v romantický ideál. Pěticí autorových francouzských románů z let 1959–1973 se zabývá druhá část knihy, zvláštní pozornost je věnována mj. problematice poměru autobiografie a fikce; zobrazení prostoru a sémantice vztahu postav k obývanému prostoru či způsobům vyprávění, které autor ve svých románech používá. Jako celek představuje monografie Ztracen v dějinách Jana M. Kolára jako složitou a rozporuplnou osobnost, autora ztraceného v dějinách, s nimiž byl ovšem svým údělem i dílem nedílně spjat.

Sdílet