Z Československé akademie věd do exilu

V letech 2008-2011 postupně vznikaly v rámci řešení grantového projektu "Čeští vědci v exilu 1948-1989" pamětnické rozhovory s významnými vědci, které spojovalo, že prošli cestou emigrace a před svým odchodem do zahraničí působili v ústavech ČSAV. Vzhledem k diskontinuitě vývoje našich zemí v průběhu XX. století mohly by se následné vlny odchodů obyvatelstva do exilu jevit jako přirozený ba logický důsledek politických zvratů, kterému netřeba věnovat zvláštní pozornost. Opak je pravdou, a tak v poslední době vlivem různých okolností se prokazatelně zvyšuje zájem i o osudy specifické skupiny emigrantů - významných českých či československých vědců, kteří odešli do zahraničí v rozmezí let 1948-1989. S odstupem desítek let od těchto událostí nabývá zároveň na naléhavosti potřeba zajistit a shromáždit jejich svědectví o okolnostech emigrace, o privátních i pracovních zkušenostech, o badatelské práci v Československu a pak v zahraničí, o kontaktech s významnými světovými vědci a mnoha dalších aspektech jejich života a díla. Pamětnické rozhovory pořízené podle metody oral history se staly zdrojem jedinečných informací, které většinou nelze získat jinými cestami, přičemž zásadním tématem interview zde publikovaných byl právě jejich odchod do zahraničí a vliv exilu na vědeckou kariéru. Lidé, kteří byli ochotni vydat svá svědectví, měli velký nadhled a moudrost, dokázali pojmenovat podstatné momenty, které ovlivnily jejich osobní a profesní život, vystihnout životní přínosy či ztráty v důsledku emigrace. Ač tyto rozhovory proběhly v rámci vědeckého projektu a byly primárně určeny k odborným účelům, díky osobitosti a zajímavosti zpovídaných vznikl zajímavý a čtivý text pro širší publikum.

Sdílet