Vždycky jen ty

Zcela upřímně a bez příkras dávám tři hvězdičky a přemýšlím, zda je to na místě. Předešlý díl jsem nečetla a nemyslím si, že je to nezbytné. Příběhy jsou oddělené a je možné se chytnout v ději bez znalostí předešlých hrdinů. První část knihy jsem četla spíš že zvědavosti než kvůli tomu že by mě výrazně zaujala. Dokonce jsem ji i odložila a vrátila se asi po měsíci. Ještě že jsem to udělala, neboť druhou část jsem četla se zaujetím. Po přečtení ve mě rezonuje silný pocit, že je to spíš průměrná pohádka. Postavy nejsou propracované, byť hlavní postavy dávají svá zranění omezení a šrámy na odiv. Jeden je až příliš dokonalý, druhý až příliš nemocný. Celkově je to nevyvážené a hlubší rozbor nepřichází. V každém případě je to milé čtení, které si svého čtenáře najde.

Mnohem lepší než první díl. Frankie vnímá svět trochu jinak (porucha autistického spektra), ale mnohem víc k zamyšlení mi přišla revmatoidní artritida. To je onemocnění, které já osobně mám spjato spíše se seniory. Proto mi přišlo zajímavé, co musí mladý člověk v návaznosti na tuto nemoc řešit. Ren je kliďas a má svatou trpělivost. Ren mi obecně nevadil, ale nijak zvlášť mě neuchvátil. Čtení na víkend úplně v pohodě, ale nevím jestli se k této knize někdy vrátím.