Vlku zaslíbená

Dějová linka fajn, ale dost zdlouhavé

Knížka mě velmi mile překvapila, celkový požitek byl úžasný. Je velmi rozkošná a miloučká a díky tomu rychle utíkala.

Co na tohle dílo říct, než že šlo o velké zklamání. Ke knize jsem se dostal v rámci společného čtení, jinak bych po ni asi nesáhnul. A v úsudku bych se nemýlil, protože Vlku zaslíbená u mě aspiruje na nejhorší knihu roku. Postavy jsou z velké části celkem ploché. Po dočtení románu si neumím představit jejich chování v různých situacích, de facto je vůbec neznám. To je vždycky špatné. Nicméně tohle ještě nebylo to nejhorší, co mě vytáčelo na maximální úroveň byl způsob vytváření konfliktů k posunu děje. Toho bylo dosahováno prostě tím, že postavy zadržují, dalo by se říct, životně důležité informace. Zcela bezdůvodně, nebaví se spolu, nekomunikují. Proč sakra ? Tohle je fakt nejtrapnější způsob jak děj posouvat. Mezi další negativa se dá s klidem zařadit neustále se opakující scéna záchrany jedné z postav v lese, naprosto nedostatečná světotvorba, nebo čistě náhodná magie. Na více než 400 stranách se nedozvíme vůbec nic o zvycích nebo kultuře Valledie (krom faktu, že druhorozené dcery posílají do lesa). Co třeba dělají se syny ? Jak je možné, že Valedie jako zcela nesoběstačný stát existuje (dozvíme se maximálně, že jí všichni platí daně na základě mytické náboženské představy) ? Co se magie týče, je zcela nepropracovaná, bez systému a náhodná. Slouží autorce pouze jako způsob dosáhnutí potřebného rozuzlení/posunutí kdykoli zrovna potřebuje. Nevysvětlitelné vidiny ? Magický pohled mimo les ? Proč všechno tohle, proč nemá magie nějaká jasně definovaná použití a omezení ? Jeden z nejhorších přístupů k magii, které jsem četl. Nejsem zrovna fanoušek ani znalec romantické literatury, takže romantický aspekt nechci příliš kritizovat. Nicméně musím říct, že pro mě mezi Redou a Eamonnem bylo chemie méně než mezi chlebem a paštikou. Vůbec jsem se do romantické linky za celý román nedokázal jakkoli vcítit. Závěr byl přehnaný, se zcela zbytečnými zvraty a porušením doposud platných pravidel lesa. Ani tady mě autorka nikterak neoslovila. No, abych zakončil komentář pozitivně, tak poukážu na to, že se mi docela líbil nápad s Divým lesem a Říší stínu. Zajímavé bylo také využití vlastní krve k rozličným věcem. Celkově dávám 2/5 a pokud někdy vyjde pokračování, tak se mu vyhnu obloukem.

Čekala jsem od knihy více. Zdlouhavé popisování přírody mě někdy nudilo. Ale celkově kniha nebyla špatná. Zvláštní příběh.

Nevím, ono asi nenadchne ani neurazí. Já čekala na něco do 110.stránky, nedočkala jsem se :).