Vladykova pomsta

Sekeráš, vladyka a panovník, který byl oklamán, jeho přátelé byli povražděni a jeho hrad vypálen. Vpřed ho žene už jen pomsta. Zabít toho, kdo to všechno způsobil. Na cestě za pomstou potkává čarodějnici Mironu. Tu zradil ten stejný muž. Navíc ji ještě zneužil a předhodil k pobavení svým mužům. Cíl je tedy jasný, nejprve zotročit a potom Karoliho zabít. Jenže to by bylo moc jednoduché. Karoliho ochraňuje mocný čaroděj Meridak. I s ním se tedy musí vypořádat. Aby toho nebylo málo naši hrdinové se do sebe pomalu ale jistě zamilují. Čemu ale dají nakonec přednost, pomstě nebo lásce? Prvních 30 stran knihy bylo úžasných. Velká bitva, skvělé morbidní scény a sarkastický, černý humor. Znásilnění, samá akce a napětí. I když byli scény vykresleny krutě, musela jsem se u čtení místy prostě usmívat. Chlapa zohlo, stratil rovnováhu a zapichol sa hlavou do zeme. Tak ostal. ,,Šiesty? Si šiesty, človeče?! Ostaň šiesty!" zaprosil nahlas knieža. Jenže pak přišlo zklamání. Putování Sekaráše a Mirony, k cíli pomsty, mne vůbec nebavilo. Vše se až moc opakovalo, a tím příběh ztrácel na čtivosti. Čarodějnici unesli, Sekeráš ji zachránil, jen kvůli tomu, aby ji následně opět unesli a on ji zachraňoval znova. Po třetím únosu už jsem prostě byla otrávená. Oba mi navíc připadali jako superhrdinové. I přes veškerá zranění vždy zvítězili a ještě se vyléčili. Neříkám, že léčení bylo jednoduché a nestálo Mironu kupa sil, ale ve finále vyvázli bez zranění a mohli ihned bojovat dál. Konec byl fajn a docela nepředvídatelný. Což se mi moc líbilo. Ale stačí dobrý začátek a dobrý konec, když zbytek je nemastný, neslaný? Co musím vyzdvihnout jsou ale krásné ilustrace od Eriky Adamcové. Hodnocení: ⭐⭐,5/5 (tedy 50%) Věřím tomu, že kdyby se scény neopakovaly nebo se 100 stran putování vynechalo a vytvořila se z knihy spíše povídka, byla bych spokojenější.