Ve stínu Jupitera

„Jsi poslední zbraň proti chaosu a beznaději. Jsi jediná šance pro celý vesmír. Smrt je pro tebe jen konec jedné knihy. Hned vedle čeká další.“ Píše se rok 2124 a posádka první soběstačné meziplanetární lodě lidstva má za úkol prozkoumat planetu Jupiter. Jenže to by bylo až moc snadné. Po cestě vesmírem zachytí astronauti signál, tedy spíš ničivou elektrickou vlnu, která vychází z anomálie u měsíce Europy a způsobí katastrofu na Zemi. Cíl mise se rázem změní. Hrdinové v čele s kapitánem Apolem chtějí nalézt zdroj tohoto signálu a vyřešit další potenciální nebezpečí, které představuje. Jen on ví, že tohle všechno bylo předurčeno a že na jeho palubě se nachází možná spása. Pokud dokáže astrofyzička Elizabeth Vega probudit své schopnosti včas, může mít život na Zemi ještě šanci na přežití. Neskutečně zajímavý koktejl si pro nás připravil @arlingraglio. Sci-fi ve vzdáleném vesmíru, kde důležité momenty a směr, kterým se bude celý děj ubírat dál, ovlivňuje jedna jediná osoba. Ta objevuje své schopnosti a možnost vracet se v čase, aby se mohla rozhodnout jinak a lépe. A tady jsem si vzpomněla na filmy, které miluji a naprosto mě již dlouhá léta fascinují – jmenovitě Butterfly Effect a Na hraně zítřka. A jelikož tuhle zápletku s časem a jeho ovlivňováním miluji, zamilovala jsem se i do této knihy. Přiznám se, že jsem předchozí autorovu tvorbu nečetla, a tak mi některé easter eggy unikly. Vůbec mi to ale nevadilo. Vše, co jsem potřebovala k pochopení vědět, bylo vysvětleno a celý příběh jsem si užila i tak. Kniha obsahuje spoustu technických vymožeností a klade důraz na vědeckou přesnost a technické detaily. Nebudu vám kecat, nepochopila jsem ani půlku z toho, ale rozhodla jsem se tvůrci věřit, že to má všechno nastudované. Skvělá byla i paranoia, se kterou se jednotlivé postavy posádky potýkaly. Frustrující ale uvěřitelné. Díky neřízenému chování některých členů posádky a také černému sarkastickému humoru jsem dlouhou dobu nevěděla, zda mám knihu brát jako humorné, nebo seriózní čtení. Chápu, že postavy potřebovaly v uzavřeném prostoru upustit páru, ale tady byly místy fakt až na přesdržku. Hodnotím ⭐⭐⭐⭐/5

Prvních 120 stran (z 500) trvá, než se posádka nalodí ... to jsem se celkem nudil. Ale vydržte to. Pak začnou časové posuvy a prolínání alternativních realit a je to hard-core sci-fi jízda. A i absolvent FJFI ČVUT (já) čumí ... je ta mimozemská zbraň černou dírou nebo červí dírou? ... kvantová chromodynamika, temná energie, sjednocení interakcí (teorie všeho), ukládání kauzality ... mimozemšťani dobří i ti zlí (ti zlí mají bohužel lepší technologii) ... a nakonec rozkol v lidské posádce a boj o to, na kterou stranu se přiklonit. Ti dobří mimozemšťani jsou vodní civilizace ... to je teda autorská chybička ... (pod)vodní civilizace by jaksi nemohla tavit kovy a tedy by takové úrovně technologie nemohla dosáhnout. Ale to je jen detail. První třetina knihy sice nic moc (fakt se mi nelíbily opakující se chlastačky pro stmelení posádky), ale za ty zbývající dvě třetiny dávám 5 hvězdiček.