Vazači zhouby

Disclaimer Knihu jsem četla na základě prosby autora. Tímto ještě jednou děkuji za zaslání elektronické kopie. A zároveň slavnostně přísáhám, že to nijak nezastínilo můj úsudek a rozhodně si nebudu brát servítky. ****************** Kniha Vazači zhouby je na první pohled lehkou fantasy, kterí by vás mohla zaujmout tak maximálně obálkou, a ta je mezi námi hrozně laciná a child-like. Když jsem svým kamarádům knihomolům řekla, že budu číst novou fantasy od českého autora, většina se jich hrůzou pokřižovala a pár snílků bylo nadšených. Fantasy jako takové je nesmírně složitý žánr, ačkoli je toho jak hub po dešti, a čeští autoři obecně vynikají spíš v prachobyčejných románech takže kombinace slov "fantasy" a "česká" zavání velkým průšvihem - v 90 % crap, v 10 % opravdový top téměř až světové úrovně. Pravděpodobnost tak nemluvila v autorův prospěch a já se do čtení pouštěla lehce skepticky. Ale pozor, světe div se, po pouhých pěti stranách skepse zmizela a mně se na obličeji rozlil blažený úsměv, asi jako když koukáte na štěnata, koťata nebo mimina. * Pojďme to vzít popořádku. Nacházíme se ve světě, kde řádí jistá zombie-like nemoc, která zbavuje lidi svobodné vůle a jelikož tihle zombíci útočí na ostatní lidi, není divu, že se táhne do války. Drtivou věšinu příběhu strávíme ve vojenských leženích a na bitevních polích. Tam potkáváme velkou spoustu postav, které jsou dobře napsané a jedinečné svými vlastnostmi a bizárními jmény. Obzvlášť musím vyzdvihnout trpaslíky, ti každou chvíli srší vtipem a budou vás prostě bavit. Ústřední čtveřice hrdinů je natolik zajímavá a silná, že příběh dobře utáhne a celé to hezky ubíhá. Příběh sám je poměrně jednoduchý - klaďasové bojují se záporáky a do toho hledají hlavního loutkaře, co si v pozadí vesele tahá za nitky. Havelka však z tohohle konceptu udělal něco víc protože se nechtěl spokojit jen s černobílým světem. Dostáváme tak nálož etických, morálních, existenciálních a teologických úvah, které celému příběhu dodávají nebývalou hloubku a já musím ocenit snahu, se kterou se do toho autor pustil a také zdařilost, které dosáhl. Vazače zhouby tak nemohu vnímat jinak, než jako filosofickou esej, která se dobře maskuje za žánr fantasy. Takže malá rada pro všechny rodiče, dětem tohle nekupujte, pochopí z toho leda tužku, tak si knihu radši přečtěte sami. * A teď pár poznámek o tom, co mi v knize chybělo a co mě tak docela, jako velkého šťouru, neuspokojilo. Jelikož je kniha velmi krátká, hlavní mínus je pro mě nedostatek insightů - kdo byl Senát Bohů, jak vznikl, jak fungoval? Ostrov leguánů a Velehlas, proč tam jel, co přesně se tam stalo a jaktože ho po návratu neupálili? Jak vznikla Zhouba, byla vytvořena uměle, jak se přenáší? Proč vznikl konflikt mezi trpaslíky a lidmi a proč Senát nemá rád elfy? Autor do příběhu zakonponoval kousky z minulosti hlavních postav, které výrazně pomohly k pochopení charakterů a motivů postav, tak by zodpovězení těchto a dalších otázek mohlo pomoct k celkovému vnímání a hlubšímu poznání celého fiktivního světa, který Havelka napsal a za mě především s pochopením motivů Skelena, záporné postavy s (asi?) kladnými úmysly. Zároveň bychom se mohli víc vcítit do jednotlivých postav a prožívat hlouběji jejich osudy, moje emoce při čtení byly, bohužel, pouze velmi povrchové. * Zcela na závěr ještě rýpnu do používání slov "vakcína" a "injekční stříkačka". Nejsem žádný znalec původů slov a jazyka, ale vyloženě mě to zarazilo a nutilo googlit. Svět knihy má jednoznačně historicko-fantastický nádech - meče, štítové hradby, alchymisté, kouzelníci, elfové, ... A do toho hodit "vakcínu" (z lat. vaccinus, z vacca "cow" - léčba neštovic virem cowpox) a "injekční stříkačku" (první použití až na konci 19. století) je trochu nemístné a kazilo mi to atmosféru. Ale to je jen detail a klidně se nechám jazykovědci vyvést z omylu. * Celkově knihu mohu doporučit každému, kdo hledá trochu netradičnější fantasy a nebrání se hlubším úvahám o světě a sobě samých. Zaslouží si solidní 4*!