Tichá guvernantka

3,7 Miluji historické romance a tahle mě upoutala už před nějakou dobou, proto chci moc poděkovat nakladatelství i527 za možnost si ji v rámci spolupráce přečíst. Na začátku se toho stalo docela dost a hlavní hrdinka byla celkem smolařka, když vezmu v potaz, co se jí během tak krátké doby všechno přihodilo. Nicméně to odstartovalo děj a já se poměrně rychle začetla. Olivia vyslechne rozhovor mezi hrabětem a jeho synem, který ale měl zůstat tajný. K její smůle je odhalena, a jelikož ji lord Bradley nemůže jen tak pustit z dohledu, když nemá jistotu, že bude mlčet, tak začíná pracovat na panství a pomáhá s dětmi. Mezitím se i ona sama snaží utajit své tajemství, aby na něj nikdo nepřišel… Lord Bradley mě chvílemi lehce štval. Zezačátku bylo jeho chování pochopitelné, protože mu šlo o mnohé, ale postupně už mu mohlo být jasné, jaká Olivia je, ale vypadalo to, že na to chvílemi zapomněl a v takovém případě byl vhodný kandidát na pořádné promluvení do duše. Byl tu důraz na chování guvernantky a jejích vztahů se služebnictvem a šlechtou. Některé věci mě ani nenapadly, ale tady mě to donutilo se nad tím zamyslet. V téhle souvislosti mě lehce naopak překvapilo, že některé jiné situace se tak vážně nebraly. V příběhu byly různé zvraty, které byly mnohdy propletené a minimálně u jednoho bylo rozuzlení celkem překvapivé. Jediné co bych ocenila, tak je výraznější romantická linka, jelikož tady byla spíš v náznacích, ale větší důraz byl brán na jiné oblasti. Vesměs to byla pěkná kniha, a pokud u nás autorce vyjde další, tak se na ni určitě podívám.

V poslední době si čím dál víc užívám knížky s vysokým počtem stran. Nikdy jsem jim neholdovala, ale očividně jsem k nim musela dospět. :) Tichá guvernantka mě okouzlila nejen pozoruhodným příběhem, ale i dobově vykreslenou atmosférou a pestrými životními příběhy postav. Hlavní hrdinka Olivie je od malička velice bystrá. Není tedy divu, že se v dospělosti rozhodne vyučovat děti. Má otce účetního a matku učitelku. Žijí celkem poklidně, dokud nepřijde den, který Olivii a její rodině převrátí život vzhůru nohama. Z Olivie se stane bezdomovec. Snaží se utéct realitě. Pohřbít osudné tajemství hluboko pod zem. Jenže… při touze zahlédnout společenskou akci na Brightwelském dvoře nechtěně vyslechne tajemství, které neměla nikdy slyšet. A nejen to… je kvůli tomu zajatá. Olivie nešťastně přijde o schopnost mluvit. To se Edwardovi –synovi majitele panství, velice zamlouvá. I přesto se rozhodne Olivii zadržet. Zaměstná ji jako výpomoc s dětmi. Netuší, jak moc je vzdělaná a že by se v budoucnu mohla stát guvernantkou. Olivii se v této prazvláštní rodině daří. Je sice neustále pod dozorem, ale práci s dětmi si užívá. Dokonce jí přirostou k srdci jako vlastní. Jenže její tajemství a minulost na ni neustále dorážejí. Nedokáže se plně soustředit na svůj nový život, když je její rodina tak daleko a ona je na svém pracovním místě držena. Celá kniha obsahuje hodně jmen a propletených osudů. Nejde je zde zmínit všechny. Co bych ale ráda napsala je fakt, že se jedná o velice propracovaný příběh z Anglie. Datuje se do 19. století. To je přesně období, které vyhledávám v knihách i filmech. Autorce se mistrně podařilo vybalancovat mezi poutavým příběhem a něžnou romantikou. Při čtení jsem si připadala být na místě, kde se děj odehrává. Olivie mi od začátku sedla. Její špičkování s Edwardem mě nepřestávalo bavit. Postavy zde byly věrohodně vykreslené. Jejich osudy byly na tu dobu neskutečně silné. Nechyběl jim soucit, porozumění a smysl pro spravedlnost. Čtení jsem si náramně užila a doufám, že nás autorka brzy potěší dalším úžasným příběhem. Oblíbené věty z knihy: Není radno budit spícího psa. Vydechl způsobem, který se podobal zaskučení. Její zaskočený výraz jej zdánlivě pobavil.