Stín olivovníku

Ruthie si jednoho dne koupí přes internet italský statek a její život se obrátí vzhůru nohama. Vysněný dům je polorozpadlá usedlost, olivový sad je zanedbaný a sousedé ji zrovna nemají v lásce. Ona se však nevzdává a je odhodlaná situaci zvládnout a časem se na středomořském sluníčku začne výborně dařit nejen olivám, ale i lásce. Romantický příběh, který je plný vtipu a akce. Děj má spád, bez dlouhého otálení se octnete na jihu Itálie. V tu chvíli jsem Ruthie začala závidět. Když poprvé přišla do starého domu a představovala si, kde co opraví a jak to tam bude vypadat, hned bych si to s ní vyměnila. Navíc miluji Itálii, takže z popisu místa, všech lidí a prostředí jsem byla nadšená. Právě lidé jsou zde vykresleni reálně – italská výbušnost a na druhou stranu pohostinnost a vřelost. A zvláště pak jsem byla unesená, když jsem četla o jídle, všechny ty chutě, které jsou v knize popsány, si okamžitě přenesete na jazyk a prostě se tam potřebujete rozjet a všechno ochutnat. V myšlenkách Ruthie se pomalu dozvíme, co bylo před tím, než si koupila statek. Vzpomíná na svého ex-přítele, na svou rodinu, přátele, školu i práci. Jelikož je to romantický příběh, nesmí zde chybět láska. A jak už to u takových knih bývá, je nám dějová linka lásky jasná od začátku do konce, ale to ničemu nevadí, naopak se těšíte, jak se to celé vyvine. Horkokrevný Marko Bellanuovo je ztělesněním pravého Itala. Ruthie to v novém domově na statku nemá a nebude mít lehké, ale jako hrdinka je sympatická a vy ji celou dobu fandíte, aby vše zvládla, tak jak má. V příběhu se často vyskytují italská slovíčka, což mi vyhovovalo, neboť jsem mohla rozšířit svůj italský „slovník“ a zároveň zavzpomínat na čas strávený v Itálii. Na konci příběhu mi ukápla i nějaká ta slzička dojetí. Knížka se četla úplně sama, je dobře napsaná a nutí Vás číst dál a dál. Děj Vás úplně pohltí a nepustí. Žít svůj sen – to se snadněji řekne než udělá a ne každému se to může splnit. Ruthie to dokázala a jsem ráda, že jsem si to mohla užít s ní.