Sivá krev

Strašně dlouho jsem přemýšlel, jak přesně popsat moje dojmy z téhle knihy a nenapadlo mě nic lepšího než: Drizzt z výprodeje. Pokud jste někdy četli Salvatoreho opus, tady budete jako doma. Prostředí je podobné, civilizace temných eflů je dost podobná, jen je to celé takové... nedomrlé. Plusem je, že autorka píše celkem čtivě. Mínusem, že sledujeme příběh, který jde tak trochu odnikud nikam, postavy vlastně neprojdou žádným vývojem a jako bonus se v knize střídá er forma s ich formou, což jen málokdy funguje opravdu dobře. Na druhou stranu, jak tak koukám, je to mimo jiné ve škatulce "Pro děti a mládež". V takovém případě by to možná sneslo o půl hvězdy víc.

U Sivé krve jsem měl smíšená očekávání. Na jedné straně anotace, která slibovala příběh, který mě zaujal a na straně druhé nepříliš dobré recenze. A přesně takhle smíšený je i můj dojem po dočtení knihy. Na straně, která se mi líbí stojí přitežlivé podzemní lokace, neotřelí sivové a exotická temná fauna a flora. Román má velmi dobrou atmosféru. Co se týče postav, tak ty vnímám vesměs neutrálně, hlavní hrdina je sympatický a prochází pěkným vývojem. Rozvoj a změny jeho charakteru jsou občas příliš skokové a možná až na sílu, ale Esmedilla jsem si docela oblíbil. Nejlepší postavou za mě ovšem byla elfí kněžka Yef. Bohužel interakce těchto dvou postav nebyla po většinu času příliš uvěřitelná. Za další hlavní postavu se dá označit Rudook, kterého bohužel čtenář nestihne příliš poznat. Na druhé straně stojí právě problém s poznáváním Rudooka a celkově závěrem knihy, který je sice objasněn tak, že dává smysl, ale přesto jeho příchod je příliš rychlý a náhodný. Jakoby autorka spěchala, aby příběh co nejdřív uzavřela. Dále mi vadilo přílišné množství akčních scén, které ve druhé půli knihy už začaly být otravně repetitivní. Neustále podobné popisy toho, jak Esmedill seknul, jak vyčaroval ohnivou kouli atd. Doporučil bych akčních scén buď ubrat, nebo je udělat rozličnější a zajímavější. Žádný z bojů mi neutkvěl nijak v paměti, což je škoda. Také mě mrzí, že jsem se nedozvěděl nic o podstatě magie (vrozená/získaná/naučená...), jaké jsou limity této magie. Prostě Esmedill je čaroděj a hotovo, zvládá asi tak 10 nenápaditých kouzel, která točí stále dokola. Dávám průměrné hodnocení 3/5. Mnoho hezkých nápadů, atmosférické prostředí a celkově hezky vybudováný svět sráží nenápadité a příliš časté akční sekvence (občas jsem ani netušil, jak a proč se zrovna začalo bojovat), unylé a nepříliš uvěřitelné romantické linky a hlavně poslední třetina knihy, která je jako z rychlíku. Kdyby byla kniha delší a události rozvedenější a méně chaotické nejspíš bych dal o hvězdu více.

Sivá krev je česká fantasy, která tě stáhne do podzemí plného stínů, stalagmitů a prastarého jedu — a pak ti ukáže, že i v takovém světě může existovat touha po svobodě a míru. Hlavním hrdinou je Esmedill, sivý princ, který vyrůstal v podzemním království ovládaném hadí bohyní. Svět, který Marie Domská buduje, je bohatý a originální — houby místo stromů, sinuci místo dobytka, ještěři místo koní a přísná společenská pravidla, kde soucit platí za nemoc. Esmedill v tomto světě žije, ale zároveň se mu vzpírá. Chce mír tam, kde je válka jedinou řečí, kterou sivé elfy znají. Příběh je vyprávěn zpětně, přímo Esmedillovými ústy — a i když od první stránky víme, že přežije, napětí v klíčových momentech nezmizí. Fandit mu budete tak jako tak. Vedle něj stojí Rudook, postava, která dělá víc, než se na první pohled zdá, a Yefriel, elfská léčitelka ze světa na povrchu, jejíž pohled na sivé elfy se mění s každou stránkou. Upozornění pro začátek: jména a názvy jsou neobvyklé a první stránky si žádají soustředění. Kdo překoná tento vstup, dostane příběh o naději, lásce, která si nevybírá, a o princi, který jde sám proti sobě — jen proto, aby svůj svět učinil lepším. Děkuji nakladatelství Host za recenzní výtisk — moc si té spolupráce vážím.