Recenze na knihu
Šepot kolibříka (poškozené) Tereza Polivchuk Poslušná

Nesedi mi styl psani autorky, nemuzu si pomoct

V této knize se s námi autorka nemazlí. Od samého začátku jsem jen čekala, kdy už všechny ty špatné věci skoncí. Příběh mě chytil hned od první stránky a posmrkané kapesníčky jsem raději ani nepočítala. Kdykoliv jsem si myslela: „A ted' už to bude dobré," zase se něco pokazilo. Je to tak promyšlené, propracované a živé! Jako bych s těmi lidmi přímo mluvila, žila a přála jim to nejkrásnější po tom všem, co si museli prožít. Velmi děkuji za to, jak autorka každou situaci, nemoc i problém rozebrala do hloubky a s úctou. Kniha vám dá silné povědomí o tak vážné nemoci, jakou je ALS, ukáže vám, jaké útrapy zažívají lidé s omezenou hybností, a jak nesmírně důležité je věřit a doufat. Recenzi píšu s odstupem pár dnů. Potřebovala jsem to nejdříve vstřebat, v duchu obejmout všechny knižní hrdiny a také Terku za to, jak mě zničila a zároveň neskutečně obohatila. Z mého pohledu by knihu měli číst čtenáři, kteří si uvědomují důležitost varování na začátku. Tuhle knihu proste potrebujete čist. Terez, děkuju, děkuju, dekuju!

Alexandře se během jedné chvilky změní život. Tragická nehoda zaviní smrt jejich rodičů a ona se ocitne sama, ztracená, opuštěná. Začne pracovat v supermarketu, kde potká Dalibora, staršího muže, který ji dá pocit bezpečí. Ale ani ten netrvá dlouho neboť se dostává do vztahu plného manipulace, alkoholu a násilí… Podaří se ji vzchopit a konečně zase začít žít? Tato kniha mě oslovila nejen svou nádhernou obálkou, ale i anotací, podle které to vypadá, že je to kniha přesně pro mě. Ráda čtu knihy o těžkých životních situacích, knihy o vážných tématech, o tom, kdy se hrdinové doslova perou o svůj život. O to víc mi je líto, že mi tato kniha nesedla. Od prvních řádků dostane Alexandra pořádně naloženo. Těch těžkých a naprosto nepředstavitelných životních situací ji autorka do cesty dala vážně hromadu. Ano, i takové životy jsou, ale já tomu tady nemohla vůbec uvěřit. Nedostaly se ke mně emoce a já spíše než soucit s hlavní hrdinkou, jsem si jen říkala: To jako vážně? A co ještě bude? No a pak přišla druhá půlka a najednou tu máme úplně jinou knihu, úplně jiný styl. Pro mě však už absolutně neuvěřitelný a těžce naivní příběh. Oceňuji, že autorka chce zviditelnit určitá témata, chce, aby se o nich mluvilo a abychom nebyli slepí vůči ostatním a problémům, které se tu dějí. Souhlasím a fandím, i přesto jsme se s knihou vůbec nepotkaly a já bohužel musím hodnotit průměrem.