Recenze na knihu
Cesta zpátky (poškozená) Erich Maria Remarque

Emotivní a smutný příběh. Nicméně velmi dobře napsaný.

Volné pokračování knihy Na západní frontě klid, kde jsou postavy z předchozí knihy zmíněné. Příběh je krásně smutný a skvěle se čte.

Smutně ale výstižně popisující kniha o tom, co dokáže provést válka s lidmi co si ji prožili na vlastní kůži.

Fenomenální dílo. Jak se zařadit zpátky do společnosti, když jste zažili takové nelidskosti? Jak opět fungovat fyzicky i psychicky a co je vůbec norma, standard? Skvělá studie lidského života.

U Remarqua je zajímavé to, že se věnuje první světové válce.Autorů, kteří by se věnovali první světové zase až tolik totiž není. Jde o volnépokračování knihy na Západní frontě klid a jak jinak, kniha je emotivní, smutná, jedinečná.

Volné pokračování díla Na západní frontě klid. Zbožňuju válečnou literaturu a Remaryua úplně. Jde o příběh skupinky vojáků, pocházejících z jednoho města, jež se po skončení I. světové války vracejí zpět do svých domovů. Jsou plni optimismu a doufají, že vše bude tak, jak si představují. Cestou z bojišť potkávají americké vojáky a vidí, že válka byla dopředu rozhodnuta, neboť Američané mají dokonalé vybavení, dostatek jídla atd. a oni zatím nemají co jíst a jejich šaty se na nich doslova rozpadají. Posledními, zcela zbytečnými, obětmi války jsou vojáci, kteří se tak těší domů, že se snaží dostat do přeplněného vlaku a cestou z něho spadnou, či je něco srazí a zabije. Všichni vojáci se tak těší domů, že ani neregistrují nepohodlí vlaku. Když konečně dojedou domů, připadá jim celá válka zbytečná a vojákům se vybavují staré vzpomínky a vše příjemné, co zde prožili. Byla tato válka opravdu nutná? Zabíjet mnoho lidí, přijít o mnoho přátel, vidět utrpení raněných - vše to nemuselo být, kdyby jen lidé se snažili dohodnout. V jejich domovech je čeká veliké překvapení. Zjistí, že se hodně za dobu války změnili, nemůžou si kdekoliv vzít to co chtějí, jak to ve válce dělali. Též se nedokáží chovat jako ostatní, neboť válka je tak silně poznamenala, že na ni nemohou za krátkou chvíli zapomenout. Nezáleží, zda někdo v afektu někoho zabije, či se někdo zblázní nebo spáchá sebevraždu, všechny tyto činy jsou v dozníváni války, kruté a zbytečné. V poválečném Německu se rozmachuje šmelinářství a všelijaké “černé" obchody. Ve válce si byli všichni vojáci rovni a také díky tomu si perfektně rozuměli a domnívali se, že jejich přátelství je skálopevné. Po ní se ale začíná dbát na sociální postavení, což vede k nenávisti, nepřátelství a častým sporům. Nejkrutější je zklamání některých vojáků, kteří se celou válku těší domů, ale po jejich návratu zjistí, že je manželky opustily s někým jiným. Normálním se také stává hlad, který snad nepociťují jen ti bohatí a lidé venkova. Také proto jezdí mnoho lidí z měst na venkov doslova žebrat o trochu jídla, což je ovšem nelegální a tak se stává, že jídlo, které vezou své rodině jim zabaví četníci. Proto se také mnoho vojáků uchyluje na venkov, kde zastávají různé práce, závislé především na jejich vzdělání. Posledním ránou je sebevražda bývalých přátel z války, kteří psychicky nezvládnou tíhu celé doby a spáchají sebevraždu. Celá kniha je vlastně zamyšlením nad válkou a době následující. Zda se opravdu bojovalo za “dobrou věc" či snad jen z rozmaru generálů.