Recenze na knihu
Hranice bolesti Eva Brykner

V roce 1995 se v rokli nalézá tělo 13 ti leté Terezky. Pro nedostatek důkazů je případ odložený. Maminka Alena se po 30 letech touží dozvědět pravdu, kdo to její dceři udělal. Neztratila jen dceru, ale i manžela… Najímá si soukromého detektiva Olivera. Oliver Berka otvírá znovu případ. Má nezávislý pohled na věc, dává se dohromady s kapitánkou Martinou Vránovou, která před 30 lety případ vraždy vyšetřovala spolu s Filipem Bauerem, který je teď vedoucím na Liberecké kriminálce. Vyprávění se střídalo po krátkých kapitolách z roku 1995 a hned na to 2025. Alena umírá a tak je to nutí, aby věci přišli na kloub co nejdříve a měli odpovědi. Oliver byla skvělá postava, kterou jsem si užívala. Byl to sympatický muž i se svým handicapem, o kterém jsem nikdy neslyšela. Trochu mě mrzeli dvě skutečnosti ve vyšetřování…pochybení policie v roce 1995 a nález po 30 letech Alenou. (Po takovou dobu by snad v práci nenechali skříňku nevyklizenou). I přesto je kniha čtivá a plná zvratů a bavilo mě střídání minulosti s přítomností. Musím pochválit napětí a postupující děj po celou dobu čtení knihy. Vraha si netipnete ani náhodou a jestli jo, tak se mi ozvěte. Ten je neuhádnutelný. Čtení této detektivky si užijete na doraz. Jestli ji plánujete na dovolenou, přibalte další, protože ji nebudete chtít odložít a bude hned přečtená.

Když se v lomu najde tělo třináctileté dívky, všechny to šokuje. O to horší je vědomí, že byla zavražděna opravdu brutálně. Vraha se nepodařilo vypátrat. Po třiceti letech se případu ujímá soukromý detektiv a jeho vyšetřování odhalí víc než jen to, kdo dívku zabil. Předchozí kniha autorky, Hladina krve, byla v mnohém šokující, a ani tentokrát se autorka nebojí dát do příběhy spoustu nepříjemných situací, nad kterými se mnohdy raději přivírají oči, aby je nikdo neviděl. Pokud máte rádi detektivní příběhy, věřím, že budete spokojeni. Příběh má spád a díky tomu, že se tu střídají krátké kapitoly z minulosti a současnosti, které končí tak, že potřebujete číst dál a dál, tak knihu prostě neodložíte a přečtete ji celou na jeden zátah. Případ je to zamotaný a vraha rozhodně neodhalíte dřív než sami vyšetřovatelé, i když možností tady bude pěkná řádka. Bohužel, pro mě tu byla pozitivní jenom ta „čtivost“. Stejně, jako v předchozí knize, mi nesedly postavy, a hlavně způsob vyšetřování byl pro mě málo uvěřitelný. Rozhodně však knihu zkuste, vím, že Hladina krve se čtenářům líbila, a i v tomto případě si myslím, že bude kniha sbírat vysoká hodnocení.