Recenze na knihu
Rytíř a můra Rachel Gillig

Tohle je kniha, co má vibe jako kdyby tě někdo zavřel do staré katedrály, venku pršelo, všude hořely svíčky a ty sis uvědomila, že tady se nechodí pro štěstí. Tady se chodí pro pravdu. A ta bývá ošklivá. ️ Ale zároveň… je to celé napsané tak pohádkově, že máš pocit, že ti to někdo vypráví šeptem před spaním. Jenže místo “a žili šťastně až navěky” dostaneš spíš: „A přežili. Nějak.“ ‍ ️ SYBIL – vědma, co už toho viděla až moc ⚔️ RORY – rytíř, co kašle na pravidla A CHRLIČ… prosím, já ho miluju Chrlič je pro mě absolutní highlight. Má vibe jak Olaf… jen v gotickém světě. Je to ta postava, co ti: odlehčí temnotu ale zároveň ji ještě víc zdivočí a ty ho začneš milovat tak rychle, že je to podezřelý Upřímně? Chrlič je zlověstný zlatíčko. ROMANTIKA (slow burn, co bolí a chutná) Žádné instantní zamilování. Tady je to o důvěře. O strachu. O tom, že když se někomu otevřeš, může tě to stát úplně všechno. Sybil a Rory jsou ten typ dvojice, co by si měli dát terapii… …ale místo toho se do sebe zamilují a začnou riskovat život. ⚔️ A funguje to, protože to není sladký. Je to intimní, temný a strašně lidský. Proč to stojí za to? Protože tahle kniha má všechno: ️ atmosféru jak z temné pohádky hlavní hrdinku, co není hloupá ani naivní ⚔️ rytíře, co není „svatý zachránce“, ale živý chaos chrliče, co ti ukradne srdce a ještě ti to okomentuje romantiku, co se buduje pomalu… a pak tě sejme Moje finální verdict: Rytíř a můra je jako pohádka pro dospělé, kde místo princezny zachraňuješ sama sebe. A místo “polibek z lásky” dostaneš: „Jestli tě ztratím, tak už nikdy nebudu celý.“ A upřímně? Já tohle chci číst pořád dokola.