Rytíř a Můra – fantastický příběh Věštkyně, které je souzeno pít krev, topit se a snít | RECENZE

Takhle nějak jsem se cítila, když jsem otevřela novou knihu autorky Rachel Gillig, a utvrdila jsem se v tom, že na jejím stylu psaní jsem čím dál závislejší. Už na prvních stranách jsem věděla, že knize budu dávat vysoké hodnocení. V českém vydání má navíc krásnou gotickou, tajemnou obálku s ořízkou. A třešnička na dortu? Overlay stránka uprostřed knihy (ilustrace zasazená mezi stránky).

Rytíř a Můra je první díl duologie Království kamene a vody. Pokračování vychází v originále v září tohoto roku a já doufám, že se brzy poté dočkáme i českého překladu. Rachel Gillig má sice na svém kontě zatím jen jednu předchozí duologii – Král Pastýř –, ale její knihy nabízejí propracované fantasy světy s gotickými prvky a poetickým ztvárněním, které se pyšní originalitou a magičností. Taková je i kniha Rytíř a Můra.

Abatyše tě zbaví jména, tváře, šatů, jedinečnosti – připoutá tě ke katedrále, kde je ti souzeno pít krev, topit se a snít. Víte o Omenech a znameních a o tom, jak se na všechny dívat skrz prsty, ale nic o tom, co se ve skutečnosti ve vesnicích děje. Nic o skutečném Traumu, který tě čeká ve chvíli, kdy ti skončí služba.

Rytíř a můra

Šestka je Věštkyně z Aislingské katedrály, vyvolená, předurčená snít o znameních. Znameních, která představují božstvo – Omeny. Víra v ně dává lidem v Traumu naději, ale zároveň je svazuje. Šestka nikdy nepoznala jiný život než ten uvnitř katedrály, kde se neustále topí v prameni, aby mohla pro ostatní snít. Je v tom nejlepší a je také vybrána, aby snila pro nového krále.

V jeho družině se ale setkává s Rorym, rytířem, který jí jako jediný pohrdá. Doteď se setkávala jen se zbožnou úctou a respektem od ostatních lidí. Rory v ní ale vzbuzuje něco jiného. Neustále se s ní pře, pohrdá jejím řemeslem a dívá se na ni spatra.V jeho očích není vyvolená, ale jen obyčejný člověk. A právě to v ní (stejně jako v jejích sestrách) probouzí chuť žít.

Její desetiletá služba brzy skončí a ona i ostatní věštkyně chtějí poznat život za hradbami katedrály. Jenže než k tomu dostanou příležitost, jedna po druhé uprostřed noci zmizí. Šestka jako poslední přeživší požádá o pomoc bezbožného rytíře a jeho krále, aby jí pomohli ostatní najít, a mezitím na své cestě zjišťuje skutečnou pravdu. Takovou, kterou možná neunese.

„Chceš mě srazit,” řekl Rory a víčka mu klesla, když mi zašeptal do pootevřených rtů. „A já, pyšný, pohrdavý, bezbožný, tě chci stáhnout do hlíny s sebou.”

Rytíř a můra

Tak zaprvé – Rachel Gillig opět nezklamala a přináší zajímavý svět. Máme zde propracované popisy míst, mystično i magický systém postavený na Omenech, znameních a řemeslech. A pak je tu samotné snění, vstup do tohoto světa skrze smrt a bolest. Všechno je provázané v čase a poznáváme několik verzí pravdy. Která je ale ta skutečná?

Nechybí ani vtipná rovina, kterou zajišťuje kamenný chrlič. Funguje jako bodyguard věštkyň a tenhle konkrétní je ochráncem Šestky. Všem říká „Bartoloměji“ a má poněkud pokřivené myšlení. Je to takové malé nedozrálé dítě, alespoň co se uvažování týče. Snadno se urazí a ještě snadněji rozpláče, ale je celý z kamene, má obří křídla a dokáže někoho srazit jednou ranou. Takže není radno si s ním zahrávat.

Hlavní postava Šestka je silná, tvrdohlavá, za každou cenu chce být dokonalá a těžko snáší, že ji někdo (Rory) tak nevidí. Postupem děje se z ní ale stává svébytná osobnost a je krásné to sledovat. A pak je tu rytíř Rory – bručoun, ale loajální. Jejich přitažlivost roste pomalu, ale o to hlouběji. Nechybí ani moment „kdo ti to udělal“, takže za mě spokojenost. Romantická linka je spíše v pozadí, což vůbec nevadí – místo velkých vyznání a žhavých pohledů tu máme drobné činy. A ten konec? Překvapivý a ohromující. Druhý díl nemůže přijít dost brzy.

Ilustrace uvnitř