Recenze na knihu
Začarovaná řeka Rebecca Ross

Nápad dobrý, ale provedení bylo kapku zvláštní.. Autorka píše děj hodně popisně, nechybí popsané emoce, zvládání emocí, popisy krajiny, lidí, jejich oblečení.. za mě to ubíralo na rychlosti děje, ztrácela jsem pozornost a nutila se knihu dočíst.. jestli to má mít další díl, už to číst asi nebudu.. ‍♀️

Jak jsem knihu uviděla, věděla jsem, že do ní určitě jdu, protože Božský rivalové jsem si zamilovala. Bohužel cítím docela zklamání. Na ostrově Cadence mizí mladé dívky. Z východního pobřeží neznámo kam. Dědička trůnu Adeira povolá Jacka z pevniny, kterého jako malá nenáviděla. Zdá se, že je jediný, který ji může pomoci. Adeiry bratranec kapitán východní hlídky Torin a jeho žena Sidra, léčitelka. Dozvídáme se o fungování některých květin, léčitelství, magie, hudbou přivolávané duchy vody, země, vzduchu… Nápad dobrý, ale nějak to na mě nefungovalo. Příběh plynul po celou dobu jako klidná voda. Málo zvratů, málo napětí. Romantika mezi hlavními hrdiny mi neseděla. Moc umělý. Hup a najednou se milovali? Předtím nic a pak najednou láska až za hrob. To už se mi víc líbil vztah Torina a Sidry, ale ti nedostali tolik prostoru. Také se mi líbily části spojené s magií. Jack přivolal svým hraním duchy, jeho matka Mirin pletla ochranné plédy. Ale chtělo jít víc do hloubky, aby kniha vyvolávala ty správné emoce… Jak říkám, bylo to moc klidné. Chtělo to více rozbouřené řeky a to jak ve vztahu tak v ději. Omlouvá snad jen to, že je pro 15+ a nebo už mám moc načtené? Hodnotím jako průměr.

Ostrov Cadence, místo, kde se žije dobře, alespoň na jedné jeho části. Když na ostrově začnou mizet dívky, dědička východního pobřeží Adaira, povolá zpět z pevniny svého dřívějšího soupeře Jacka. Věří totiž, že jedině bardova hudba dokáže záhadu objasnit. Postupně zjišťujeme, že je tu více tajemství, než by se mohlo zdát. Tato kniha si mě doslova přivolala. Když jsem viděla tu krásnou obálku, rozhodla jsem se, že po dlouhé době zkusím žánr fantasy, i když ho běžně nečtu. A dobře jsem udělala. Toto fantasy je totiž přesně takové, aby si ho užili i čtenáři naprosto odlišných žánrů. Máme tu duchy i magii. Kouzla i bylinky. Nenávist i lásku. Dokonce i detektivní zápletku. A mě to vážně moc bavilo. Je to napínavé, ale místy i vtipné. Psáno lehce a přehledně. Na ostrově Cadence se neztratíte, i když může zamotat hlavu nejednomu poutníkovi… V knize je cítit oslava přírody a hudby. Já sama jsem měla nejblíže k postavě Sidry, která díky přírodě dokázala léčit. Ale musím říct, že i ostatní postavy mi byly sympatické. Občas jsem měla pocit, že autorka nevysvětli vše tak, jak by mohla, ale třeba si to nechává na příště. Jo, tahle kniha mě bavila a rozhodně se těším na její pokračování.