Recenze na knihu
Vlákna prokletých osudů Carissa Broadbent

Úžasná kniha. Bavila mě snad ještě víc než hlavní série. Bylo zajímavé číst příběh z pohledu “ slepé “ hrdinky. Rozhodně doporučuji, ať už jste četly Koruny Niaxie nebo ne. ❤️

Tohle bylo boží! Upíří dobyvatel a lidská "slepá" bojovnice oplývající magií .... skvělý, rychlý spád, na konci mě to mělo napadnout, že není vše tak jak si Vi myslí....a už se těším na závěrečné dvě knihy. 2,5 dne a bylo vymalováno.

Vlákna prokletých osudů od Carissy Broadbent Tento samostatný příběh, doplňující universum Zmije a křídel noci, otevírá dveře napříč časem i prostorem a ukazuje čtenáři stínem zahalenou kapitolu rodu, který mnozí po přečtení prvotních dílů ságy tak nenávidí – krverozených. 🌑 Atrius, enigmatický upírský dobyvatel, jenž připlul k pobřeží lidského království prohnilého korupcí, lidskou zvráceností a tajemnou drogou požírající tělo i duši svých obětí, zcela otřásl základy mého pohledu na nenáviděný rod krverozených upírů. 🩸 Atriova perspektiva zrcadlí sisyfovský boj s osudem, marnivost bohyně Nyaxi a především nikdy nekončící trýzeň kletby, která postihuje další a další generace krverozených bez jakékoliv možnosti vykoupení. Z hrozivých nestvůr se v mých očích rázem stali bytosti tragické a neobyčejně hrdé – a musím se přiznat, že i na samotného Septima jsem začala pohlízet s větším respektem a pochopením. Fascinující kapitolou se pro mě stal i tajný spolek žen zasvěcených bohyni osudu, jejichž mysl vnímá svět skrze vlákna, kterými je vše kolem propojeno – ať už živé bytosti, přírodní prvky či samotné nitky budoucnosti. 🕸️ Tento koncept byl originální, osvěžující a s neobyčejnou lehkostí vtkaný do příběhu. A přestože hlavní hrdinka Sylina postrádá zrak, její schopnost zůstat chladnou vražedkyní, nelítostnou věštkyní a především racionálně uvažující hrdinkou mi imponovala. ⚔️ Způsob i průběh věšteb byl působivý, krutý a mrazivě krásný. Celé dílo působí jako milé a poutavé dokreslení Carissina universa, plné temnoty ale také naděje. 🌌 Jen samotný konec ve mně zanechal pocit uspěchanosti – byť zvrat, který mu předcházel, byl přijemně nečekaný. ⭐️⭐️⭐️⭐️(4/5)

Příběh se mi líbil, nový pohled na svět magie - nový pohled do světa Nyaxii. Kniha mě rozhodně pohltila víc než pokračování Zmije Příběh se rozvíjel pomalu a nechybělo tomu skoro nic.. A o romantické lince ? Slow burn je jedna z těch nejlepších a tady sem se jí dočkala. Pomalé zamilování, zrada a odpuštění to k sobě vždycky pasuje nejlíp

Přečteno jedním dechem. Rozhoduji se zda to nakonec není nejlepší díl série "Koruny Nyaxie". Tento díl se mi opravdu líbil, akce, dobrodružství.... prostě super.

Musím říct, že mě tahle kniha bavila ještě mnohem víc než původní série. Postavy skvělé a originální.

Já téhle svět prostě miluju. Po přečtení Vláken prokletých osudů mám totiž přečtené všechny knížky z téhle série co u nás vyšli a už teď se mi po světě, který vytvořila Carissa Broadbent velmi stýská. V téhle knížce, která doplňuje sérii, a měla by se číst po druhém dílu, sledujeme vražedkyni Sylinu a dobyvatele Atria. Sylina se má Atriovi dostat do přízně a ve vhodný okamžik ho zabít. Miluju trope "nucená blízkost" a tady byl skvěle vykreslený, chemie z hlavních hrdinů byla cítit i přes stránky knížky a já si je jako pár velmi oblíbila. Šlapou na paty v oblíbenosti Oraye a Raihnovi a to je co říct, protože Oraya s Raihnem jsou jeden z mých nejoblíbenějších fantasy párů. Líbilo se mi, že poznáváme zase trošku jinou část světa, než Obitreas. A já jsem hrozně zvědavá, jestli a jak se tento pár propojí s hlavní sérii. Tím, že vlastně první dva díly (a i novela Šest sežehlých růží) byla z rodu temnorozených a na krverozené se zatím koukalo skrz prsty, tak mě bavilo dozvídat se o krverozených víc. Začít zjišťovat, že nejsou takové zrůdy jako se na první pohled mohlo zdát a já jsem natěšená, až se o nich dozvíme ještě víc. Miluju ten svět, miluju ty postavy. Ještě se mi u téhle série nestalo, že bych z nějaké knížky byla zklamaná, nebo mě nebavila. Je to neskutečně čtivé a já se těším na další díl, který u nás vyjde.

Další z dílčích příběhů série. Sylina je zaslíbená bohyni prozřetelnosti,které obětovala zrak, okolní svět vnímá originálně skrze vlákna. Je jí svěřen úkol zabít upírského dobyvatele Atriuse, který vpadl do země. Infiltruje se do jeho armády a snaží se získat jeho důvěru. Anotace zní předvídatelně, ale způsob zpracování, styl psaní autorky a hlavní zvrat mě překvapil a zaujal. Nebylo pro mě snadné se začít a propadnout příběhu, hlavně proto, že je postaven hlavně na vnitřním monologu Syliny. Mám raději, když se příběh posouvá skrz dialogy, tady jich ale bylo poskromnu. Nicméně přestože byl příběh nabitý akcí- věštecké vize, krvavé bitvy, nestvůry- odvyprávěn byl pomalu a plynule. Stejně tak se budoval vztah postav. Jiskření a spicy stálo v pozadí, spíš šlo o pochopení, přijetí, oporu, důvěru a sounáležitost- což bylo překvapující a zajímavé. Příběh byl domyšlený a propracovaný, hlavní zvrat nečekaný.

Máme tu další knihu ze světa Korun Nyaxie a Carissa to dokázala znovu! Páni, tak poslouchejte, tohle je další skvělé čtení! Sylina a Atrius jsou naprostí miláčci. Zpočátku spolu mluví pěkně uštěpačně, ale pak přichází ta správná slow burn fantasy dobrodrodružná výprava. Sylina dává jasně najevo, že dobro jejího lidu je pro ni na prvním místě a ani Atrius není tak krutý, jak se na první pohled zdá, v jeho činech je jen schováno spoustu let utrpení a bezmoci. Velmi rychle si obě postavy zamilujete. Příběh je zajímavý a poutavý, zhltnuto za pár dní a hned bych se vrhla do další knihy z tohoto světa. Carissa má rozhodně worldbuiding v malíčku a jsem zvědavá, jak spolu v dalších příbězích postavy budou interagovat. Je dobré zmínit, že Vlákna si můžete přečíst bez nutné znalosti předchozích dílů této série, je to v podstatě standalone. Jen se ochudíte o takový ten větší pocit znalostí loru daného světa. Naprosto zbožňuju, jak Cariisa píše a natěšeně vyhlížím každou další novou autorčinu knihu!