Recenze na knihu
Sedm na rudé řece Anthony Ryan

Jsem na člunu nebo na lodi? Mám strach. Proč? Padl tady výstřel, ten mě přece probudil, tak se zvedej, než padne další. Mlha, všude kolem je jen mlha. A támhle, mrtvola. Má na sobě vojenský stejnokroj a vysoké boty, jméno však na uniformě chybí. Podle tváře nikdo známý. Jak se ale jmenuju já? Jmenuju... Jmenuju se... Jak se sakra jmenuju! Nic. Nic si nepamatuji. Fantasy od A.Ryana mám moc ráda. Když tedy vyšla kniha Sedm na rudé řece musela jsem ji mít. Moc mne zajímalo, jak autor zvládne postapokalyptický thriller. Musím říct, že jsem se hodně bála. Ryan píše většinou hodně popisně, rozvlekle a vždy má naprosto skvěle promyšlený svět. Na tohle ale v 280 stránkové knížečce rozhodně nemůže být prostor. Myslím, že to ale zvládl velmi dobře. Kdybych nevěděla, že knihu napsal on, vůbec to nepoznám. Kniha je, aspoň na začátku, plná napětí. Ztráta paměti všech členů posádky. Jizva, která svědčí o operaci, vytetovaná jména na předloktí, na které si ale nikdo nevzpomíná a pokyny z vysílačky, které jim říkají, co mají dělat, nikoli ale proč. Jo, začátek mně neskutečně bavil. Tohle zjišťování, o co vlastně go bylo dokonalé. Bohužel, když jsme zjistili, co se vlastně děje nebylo to nic převratného a nebylo to ani dobře vysvětleno. Pokud máte v tomto směru načteno vůbec vás to nepřekvapí. Najednou tu máme akční scény a přestřelky, které na mne byly často až moc rychle za sebou. Vývoj postav nebyl nijak velký, ale vlastně velký byl. Jakto? Co čekat za vývoj od osob, které nevědí kdo jsou, jak se chovaly v minulosti, co všechno prožily, zažily? Myslím, že tohle všechno zkrátka vlastní osobnost a její případný rozvoj hodně upozadí. Jenom přijít na to, kdo jste a jakou máte povahu, charakter je obrovským vývojem každé z postav. A tak si myslím, že i vývoj postav se Ryanovi nakonec povedl. Velmi jsem si oblíbila hlavního hrdinu a moc jsem mu fandila. Včera jsem poprvé slyšela o subžánru - biopunk. Jedná se o subžánr sci-fi, který se zaměřuje na bioteknologii a umělou biologii. Myslím, že i tahle kniha by se do tohoto subžánru mohla směle zařadit. Dílo sice nepřináší žádný velký wow, většinou čerpá z toho, co už v minulosti fungovalo. Mně to ale nijak nevadilo a celkem mne to i bavilo.

Až do poloviny knihy super jízda, pak už mi to přišlo, že autorovi došly nápady a příběh tak nějak dokončil. Kniha určitě donutí k zamyšlení o lidstvu... co se týče žánru, o horor se nejedná, spíše scifi.