Recenze na knihu
Kronika jednoho šílenství Jaroslav Čechura

Některá hodnocení knihy která jsem četl jsou úplně mimo mísu. Někteří považují za relevantnější zdroj informací je zřejmé považováno jistě hezké a hodnotne dílo národního umělce ČSSR, avšak stále jen beletristické dílo. Nesnižují kvalitu knihy ani filmu kladivo na čarodějnice, ale tato je přece jen z jiného i soudku. Autor se zdržuje většiny komentářů a jen překládá do srozumitelne podoby fakta vyctena z archivu. Těžko se to hodnotí dnešnímu člověku, zvláštně, tortura byla součástí "právního" systému. Ateistovi či neznámému katolické věrouky absolutně nedochází jak velký přečin a jak velký problém je zneuctění posvěcené haotie. Podle katolické nauky to skutečně tělo Kristovo. A když už nic tak tento první čin který nelze asi nijak zpochybnit je významný. Nemluvně o nevinných obětech, když vinu z pohledu soudu určuje právní rámec. V knize je uveden jiný dílčí pribeh - znásilnění byl potrestán stětím. Jednalo se o znásilnění vězněné. Uvědomme si že se pohybuje v úplně jiné době v úplně jinem právnim rámci. Stejně tak cesta na Petrovy kameny - jistě je to daleko zvláště pro našince který kvůli pár metrům chůze raději volí metro. Ale v té době lidé konali poutě pěší poutě třeba ať do Říma. Kajincici chodili boso. Mě zklamala jediná věc,.a to že bylo velmi málo věnováno příběhu děkana Lautnera. A myslel jsem že v tomto ohledu bude dostatek písemného materiálu. Samotná postava Lautnera mě překvapila už v knize Kladívo na čarodějnice. Byl to velmi liberálně smýšlející kněz, rozhodně na tu dobu. Kněz věřící v Boha že by měl pochybnosti o satanovi a nebo jej bagatelizoval to jsem vnímal jako spíše jistý obraz doby vzniku díla. Ale že nedbal na doporučení biskupa že tím že si vydržuje mladou sličnou kuchařku a hospodyni... to mi přišlo příliš. Řekl bych že to by dostal "poradny kartáč" i v dnešní době a pokorný služebník Boží by sklapl podpatky a splnil co mu bylo uloženo. Ale i to bude zřejmě jen autorská invence. Jinak považuji za velmi pravděpodobné že se skutečně jednalo o sektu. Zřejmě nějakou sektu vyznávající rituály z předkřesťanské doby,napojené se sexuálními orgiemi. Není bez zajímavosti to co autor uvádí že v naprosté většině se jednalo o němce. Podobné excesy uctívání pohanských božstev se dělo i jinde. A církev se tomu snažila zabránit právě vysvecovanim, stavbou božích muk, křížu, nebo kapli (Radhošť v Beskydech) Nikdo neschvaluje upalování ale je třeba nahlížet na věci tak jak jsou. A toto je přesně důvod proč nemám rád příliš fantaskní beletristická díla na podlaldr historických událostí, je to cesta jakou je přepisována historie v poveeoni lidu.

Z knihy mám nepříjemný dojem, že jde spíš o ospravedlnění čarodějnických procesů existencí pochybné sekty a polidštění osoby inkvizitora Bobliga. Copak je reálné v minulé době cestovat desítky kilometrů na Petrovy kameny, aby se údajné čarodějnice účastnily žranice a oddávaly se sexuálním orgiím? Většina žen se nacházela v již starším věku, měla jistě jiné starosti a práci. Copak je možné vážně zranit, nebo dokonce zabít pomocí rourky (foukačky) a hrášku nebo hostií vytvarovanou do kuličky člověka? A podobných nesmyslů je v knize mnohem víc. Tohle si nevinně odsouzené a upálené, nebo jinak zabité ženy i muži rozhodně nezaslouží. Autor knihy mě velice zklamal, nechápu, jak může něčemu takovému věřit.