Recenze na knihu
The Prisoner's Throne Holly Black

Dávám jen čtyři hvězdičky, protože se mi nelíbí, jak vždy v každý knížce ten konec autorka odflákne. Ona vám dá příběh na dvě knížky, kde píše všechny možný detaily, ale konec smrskne na posledních dvacet stran, kde si pak říkám: Tak co se vlastně stalo? To samé udělala i u série Krutý princ s Madocem...

Konečně jsem měla tu čest dočíst další nádherné dílo Holly, které mi v prvním díle totálně rozsekalo srdce, ale druhý díl ho svým nádherným dějem dokázal poskládat zpět. Jakožto fanoušek Holly a její série Krutý princ jsem neváhala si přečíst dodatečnou duologii téhle napínavé cesty Doubka a Suren. Knihy jsou krásným zpestřením a jiným pohledem na už nám známe postavy jako Cardan nebo Jude. Takže pokud jste už četli první čtyři díly o příběhu Jude neváhejte ani minutu si tenhle skvost přečíst. Doubek a Suren mají mezi sebou zeď plnou zrady, smutku, vzteku, ale hlavně vášně, který oba k tomu druhému neustále cítí. Doubek je držen v ledovém království právě Suren, která se snaží od Doubka dostat co nejdál, ale dlouho se ji to nepodaří, jelikož královna Jude a král Cardan chtějí zpět to co náleží jenom jim a tím je Doubek, jejich ukradený dědic. Doubek vymyslí plán kde s nebude muset rozhodnout mezi sestrou ani Suren. Zvolí oboje. Svou lstí přiměje Suren k naaranžovaným zásnubám, a tím dostane zaručenou vstupenku zpět do Elfhame, i se svým novým doprovodem. Jenže ne vždy nám jdou plány podle našich představ, a to se přesně stane i Doubkovi. Bude si muset nakonec vybrat koho odsoudí k záhubě.

Autorka opět nezklamala a dala nám senzační příběh ,se starými postavami z krutého prince ,ale i s novými ,které si zamilujete . Samozřejmě z části záleží na tom jestli se vám líbila Série Krutý princ ,ale je v pořádku jestli se vám kniha nelíbila.

Doporučuji,jako každou Hollynu knihu.

Nevím jak se mám ohledně celé série cítit, mam to tak i u předešlé série Krutý princ. Svět je krásně vymyšlený a popsaný, ale na jednu stranu se u toho nudím ale když odložím, potřebuju číst dál. U tohoto dílu mě rozhodně neuspokojil konec 🤷🏻‍♀️

Na tuhle knihu jsem se opravdu těšila, a rozhodně nezklamala. Na začátku byl sice děj trochu pomalejší, ale to byl jen rozjezd, protože to co přišlo po tom se s tím nedá srovnat. Neustálá akce, napínavý děj, vtipné scény, smutné scény. To všechno v příběhu protkaném tajemstvím a intrikami (jako ostatně ve všem co Holly Black napsala). Hodně se mi líbilo jak se rozvíjí hlavní postavy a vy máte možnost lépe je pochopit. Jediné co mi snad trochu vadilo, bylo že narozdíl od prvního dílu, který byl psaný v Ich formě, tato knížka je psaná z pohledu Er formy. Tentokrát ale není příběh z pohledu Wren ale Doubka, což je perfektní, protože se človek dozví i o druhém hrdinovi a jeho záměrech. Knihu určitě doporučuji.

Člověk nikdy neví co se stane velice napínavé za mě 10/10.❤️‍️

Já miluju autorku Holly Black, její série Folk of the air mě strašně nadchla. Tato série je taky plná zvratů a zápletek, ale bohužel je to slabší než Folk of the air...

Pro mě první část knihy velké zklamání. Knihu jsem několikrát odložila ač autorka patří k mým oblíbeným. Druhá polovina knihy už byla čtivější a děj se rozjel.

+ opravdu rychle se to četlo + celou dobu mě to bavilo + všechny ty intriky byly skvěle napsané + pěkné oddechové čtení - konec mi připadal takový málo vysvětlený - občas jsem měla lehce guláš v minulosti

Nemůžu si pomoct, ale příběh Doubka a Wren mě moc nebavil. Bylo to táhlé, nezáživné a musím říct, že žádnou knížku jsem nečetla tahle šíleně dlouho je to fajn zakončení celého příběhu, ale víckrát to už číst nebudu

Kniha překvapila, stejně jako předchozí díl. Až na některé pasáže, které byli zdlouhavé a předvídatelné. Ale i tak mám tuto knihu ráda a jednou se k ní vrátím.

Kniha se mi moc líbila, jako všechny knihy od Holly Black, doporučuji.

Princ Doubek na konci minulého dílu zradil svou milovanou Wren, která ho nyní uvěznila na ledovém severu. Doubek se ale nevzdává a dále se pokouší získat Wreninu důvěru. Oproti tomu Cardan a Jude nejsou zrovna nadšeni z toho, že je dědic Elfhame vězněn v říši nepřátel. Chystá se válka a je na Doubkovi, jak se s touto skutečností vypořádá a jak všemu zabrání.   Máme tu konec této spin off duologie ze světa Krutého prince. Předchozí díl Ukradený dědic možná už tak nějak naznačoval, že s Vězňovým trůnem to bude podobné a bohužel tomu tak skutečně bylo. Celý děj se vlastně nikam neposouval, když už se k něčemu schylovalo, vyřešilo se to na pár stránkách a pokračovalo se ve stejném režimu. Samotná Wren, z jejíhož pohledu jsme sledovali první díl a druhý díl je vyprávěn z pohledu osoby třetí, spíše ustoupila do pozadí a do popředí se dostali intriky, a mocenské boje.   ️ Vztah Doubka a Wren tu sice prostor dostal, ale oproti Cardanovi a Jude jsem necítila nějakou větší chemii a jiskření. Dokonce jsem měla pocit, že je jejich vztah na stránkách takový… nucený, že je tam prostě jenom, aby byl. Navrátily se také staré známé postavy, které příběh sice drobně oživily a přinesly s sebou závan nostalgie, ale i tak příběh zůstával poněkud plytký a předvídatelný. Měla jsem pocit, že autorka vůbec nešla do hloubky, díky čemuž jsem se asi do příběhu nedokázala vtáhnout.   Loučím se s Elfhame se velkým zklamáním a raději na tuto duologii zapomenu. Tohle opravdu nebyl návrat, ve který jsem doufala. Přidávám ale body za Cardana a Jude, kteří se tu sice mihnou jako vedlejší postavy, ale i tak byl jejich návrat úžasný a ráda jsem viděla, že jsou to stále oni dva i když o pár let starší.