Recenze na knihu
Hodiny Ian McEwan

Připomeňte si historické události posledních padesáti let na životě jednoho člověka. Jak ho ovlivnily a co by mohlo být jinak? Rolanda Bainese, hlavního hrdinu knihy, poznáváme v jeho jedenácti letech. Právě se vypravil do dva tisíce vzdálené internátní školy a nebude tak pod ochranou své matky. Svou zranitelností přitahuje učitelku klavíru Miriam, která v něm zanechá jizvy i vzpomínky na lásku. Později Rolanda opustí jeho žena a zanechá ho samotného s jejich synem. Je tak donucen čelit realitě své neklidné existence. Knihy Iana McEwana jsou velice oblíbené, mám jich doma spoustu, zatím jsem četla pouze tři z nich a vždy jsem byla nadšená. Jeho Hodiny jsou obsáhlým dílem, které rozhodně zaujme a donutí nás zamyslet se i nad naším životem a vztahem k našim blízkým. Autorův styl se nezapře. Nádherný jazyk, věty, nádherná přirovnání. Už jenom číst ten text je zážitkem, když se k tomu přidá zajímavý příběh a emoce, které na vás přenesou smutek, který se vám dostane nejen do hlavy, ale i do každé buňky vašeho těla, tak máte v ruce literární skvost. Ač se zdá, že se v příběhu skáče od jednoho k druhému, hlavní hrdina se v myšlenkách vrací, nechává nás po kouskách nahlédnout do své minulosti a čtenář si tak postupně skládá jeho příběh, tak má všechno svůj význam. Je to skvěle promyšlené a propracované, autor si s námi hraje, mlží, tají a vždy v pravou chvíli odhalí kousek dalšího tajemství, aby si udržel naši pozornost. V příběhu najdete úžasné myšlenky, všechny ze života, některé k zamyšlení, jiné k pousmání. Díky tomu, že nás celým příběhem provází skutečné historické momenty, měla jsem kolikrát pocit, že i život Rolanda Bainese je skutečný, a přišlo mi, že tak čtu i skutečný životopis. Nečekejte žádnou velkou akci, ale pomalé vyprávění, vzpomínání a rozjímání. I přesto je toho v příběhu TOLIK. Chce to čas, abyste to všechno vůbec vstřebali. Najdete zde všechno, co očekáváte od dobré „odeonky“. Já vám přeji jediné – vychutnejte si Hodiny od prvního do posledního písmenka.