Recenze na knihu
Bez tváře Rob Ashman

V této knize sledujeme zvrácené chování vraha, přípravy na jeho zvrácené vraždy, které jsou tu popsány.

Na tuto sérii jsem narazila omylem. Případ je opravdu hnusný co se týká osoby pachatele a jeho vývoje, ale plusové body nesbírá ani hlavní vyšetřovatelka. Autor vytvořil postavu policistky, která má asi anorexii, zároveň pije jak duha, přišla o manžela a sama byla ošklivě pořezána vrahem svého manžela. Bohužel její "stravovací" návyky se promítají i do chování ke kolegům bez ohledu na hodnost (v popisu jejího chování, jídla i zarputilosti při vyšetřování vidím podobnost s Lottie, hrdinkou Patricie Gibney). Konec je trochu ujetý - policistka je jak Rambo. Jinak ale zajímavé pojetí - pohled policistky a vraha na střídačku.

Kriminální příběhy nejsou úplně moje parketa. Tahle kniha se ke mně dostala náhodou od kamarádky. Kniha je velmi dobře napsaná, prolínají se zde dvě roviny, jedna z pohledu ne zrovna psychicky vyrovnané inspektorky, druhá z pohledu psychopatického pachatele. Zaujala mě, četla se rychle. Asi přehodnotím svůj názor a určitě si ještě nějakou tu detektivku přečtu.