Recenze na knihu
Hendrixova kytara Kateřina Dubská

Kniha plná snů a hudby. Bohužel také plná Československa, kdy rozhodně nebylo jednoduché si plnit své sny. Hlavní hrdina Honza nás provede od šedesátých let až do současnosti. Ukáže nám, jak silná může být hudba i touha ji hrát a provedena nás vývojem naší země se vším, jak to tady chodilo. Tahle kniha měla velký potenciál, téma, které mě zajímá (život v Československu), až po hudbu, kterou miluji. Bohužel, nadšení se u mě nekoná. Ze začátku mě kniha bavila – život a hudební scéna šedesátých a sedmdesátých let v Československu. Mladý rebel Honza nás provázel svým životem a bylo to super, bohužel zhruba někde od 170 strany se to pro mě zlomilo, nebyly tu žádné velké zvraty, nechtělo se mi vracet ke čtení. Celkově se to celé zvrhlo do manželské poradny a červené knihovny a téma možné nevěry rozebírané na x stránkách mě skutečně nebavilo. Navíc byl Honza opravdu dobrý, všechno mu až neskutečně vycházelo a tím mě neskutečně štval a byl mi celou druhou polovinu knihy značně nesympatický. Myslím, že kdyby se ubrala polovina stránek (kniha má přes 500 stran), trošku se to „probralo“, tak by to knize jen prospělo. Takhle jsem se při čtení až trápila.