Prosím, zachraň mě

Opravdu šokující a hlavně pravdivý příběh Mandy, kterou zneužíval její vlastní otec. Od jedenácti let? Možná, kdo ví. Mandy si to raději nechce pamatovat a nikdo se jí nemůže divit. Ani tomu, že vztahy mezi ní a dětmi, které jsou jeho ... nejsou zrovna nejlepší. Ale jednou bude dobře. Jednou určitě... . Kdo knihu ještě nečetl, asi tady můžete s recenzí přestat. Nerada bych něco prozradila, i když tady je vše asi více než jasné. Kolik let mu to procházelo a jak ho bralo okolí, to je šílené. Co vše se dělo a kdo za to nesl odpovědnost. A když už to praskne a vy si říkáte, že jste zachráněni... vlastně to tak vůbec není. Směšný trest, protože už jste dospělá a můžete mít radost, že se vůbec něco prokázalo. Nebýt dětí, nejspíše by nedostal nic ... . Silné, nechutné a bolestivé. Kruté a reálné. Já vždy hodnotím každý takový případ individuálně a tady prostě není o čem. Někdo vám sebere celý život, který mohl být jiný. Možná lepší, možná ne. Ale váš. Teď už není...

Tohle byla kniha, po které ve mně zůstaly opravdu rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem při čtení často nadávala a říkala si, proč při některých příležitostech neutekla, když šance podle mě byla. Jenže zároveň je právě na podobných příbězích nejděsivější, jak silně dokáže manipulace člověka ovládnout a jak snadno dokáže pachatel oběť přesvědčit, že nemá kam jít nebo komu věřit. Největší hrůza pro mě byla v tom, jak autor ukazuje, co všechno dokáže manipulativní dospělý muž udělat mladé dívce, která ještě nemá dost zkušeností a věří tomu, co slyší. O to víc mě děsilo, jak dlouho mu to procházelo a jak snadno dokázal klamat okolí. Vedle toho mě hodně zasáhla i linka s rodinou – matka pro mě byla sama o sobě úplně jiná kapitola a často jsem měla vztek snad na všechny. Na necelých dvě stě stranách je neuvěřitelné množství těžkých momentů a čistého šílenství. Po dočtení ve mně zůstal vztek, znechucení i určitá úleva, že nakonec přišla odvaha udělat zásadní krok.