Případ Hojer a další temné kauzy 20. století

Vlastně kniha absolutně o ničem. Vše je jen po povrchu jako kdyby vám to vyprávěl někdo kdo to od někoho slyšel, což v podstatě i tak je.

Po manželech Stodolových jsem se vrhla na další český true krime. Tentokrát měl být v hlavní roli český vrah a kanibal Ladislav Hojer. Kdo neviděl seriál Metoda Markovič: Hojer, rychle napravte, seriál je výborný a přiměl mě právě ke koupi této knihy.   Kniha je směsicí několika kriminálních případů a pomníčků, které nebyly nikdy vyřešeny. Případu Hojer, který je uváděn na titulní stránce, je zde věnováno jenom pár stran a o skvělém Jiřím Markovičovi tu padne pouze pár vět. Neříkám, že ty ostatní případy nebyly zajímavé a pro mě často neznáme, ale titul knihy a její obálka tak spíše slouží jako takové lákadlo, na to, aby si člověk knihu koupil. Uvítala bych, kdyby byl příběh psaný stejným stylem, jako Stodolovi, ale chápu, že tohle jsou memoáry policejního vyšetřovatele, který si v knize často přihřívá svou polívčičku.   Nicméně musím říct, že se mi kniha četla docela obtížně. V půlce knihy jsem si dokonce myslela, že ji odložím. Vše bylo takové utahané a napsáno zvláštním způsobem. Autor skákal z jedné věci na druhou, často do případu motal jiný případ a vkládal své osobní vsuvky, které tak příběh narušovaly a trhaly mu „nit.“   Často se v knize také nacházely i nemístné a nevhodné poznámky k případům, až jsem nad tím musela pozvednout obočí a přečíst si větu znovu. Chápu, že dlouhodobá práce u policie a setkávání se smrtí musí v člověku vyvolat určitý nadhled a cynismus, ale nějak jsem se s tím čtenářsky nemohla srovnat.   Doma mém z této „kriminální edice“ ještě Orlické vraždy a nedávno vyšla kniha případ Roubal a další kauzy doživotně odsouzených. Tuto knihu jsem si chtěla taktéž pořídit, ale vzhledem k tomu, že je napsaná stejným autorem, a tudíž stejným stylem, bohužel ji ale vynechám.   2,5⭐️/5⭐️