Poslední přípitek

Za každou vraždou je většinou vrahem někdo z rodiny. Jen je složitější dokázat proč a jak. To se zase Eva nachomýtla na správné místo. Tentokrát to nebylo akční , spíše poskládat střípky a chytnout pachatele na slovíčka.

Jako vždy něčím překvapí.

Příběh začíná honosným večírkem, který pořádají slavní manželé – herečka Eliza Laneová a herec Brant Fitzhugh. Tato akce je plná hvězdných osobností z Hollywoodu a Broadwaye, a atmosféra je na vrcholu, když přichází čas na přípitek. Všichni jsou rozjaření, připíjí si, a právě v ten moment Brant náhle padá na zem. Nejedná se však o náhlé zdravotní problémy, dle symptomů se jedná o otravu kyanidem, a Brant umírá. Kdo mohl chtít zavraždit takovou ikonu, kterou všichni milovali? A byl cílem opravdu on? Podezřelých je rázem velké množství, přeci jen na párty bylo opravdu velké množství hostů a personálu. Případ nedostává na starost nikdo jiný než Eva Dallasová. Ta postupně zjišťuje, že Brant neměl být skutečnou obětí – někdo měl v úmyslu otrávit Elizu, sklenička byla totiž původně určena pro ni. Případ je komplikovaný a odhaluje, že každý, kdo se na večírku pohyboval, má nějaká svá tajemství. Vyšetřování je plné falešných stop a intrik, než se Eva dopátrá ke skutečnosti, co se opravdu na večírku stalo. Autorka nám ukazuje, že hvězdy, které působí sebejistě na jevišti nebo plátnu, takové ve skutečnosti nemusí vůbec být. Odkrývá jejich slabosti a pravé charaktery. Ačkoliv se každý tváří jako přítel, Eva záhy zjišťuje, že tento svět je plný přetvářky a manipulace. Určitě budete souhlasit, že tak to bohužel funguje i v opravdovém světě. Dostáváme se do prostředí plného závisti, touhy po úspěchu a pomstychtivosti, což vytváří napětí až do poslední chvíle. Fascinovala mě dokonale promyšlená zápletka, která Evu dovedla k poznání, že ne všichni hosté jsou těmi, kým se zdají být. Každá stopa vede k novému podezřelému a není jednoduché odhalit, kdo opravdu stojí za vraždou. Kniha tak není jen příběhem o vraždě, ale i o tajemstvích, která si každý nese – a o tom, jak málo někdy víme o těch, které považujeme za blízké.