Pojednání o upírech

Od roku 1746, kdy vyšla poprvé, neopouští kniha Augustina Calmeta o zjeveních žebříček bestsellerů. I přesto lze tvrdit, že nebyla nikdy doceněna; právě proto vychází tato komentovaná studie, která toto dílo nabízí českému čtenáři v perspektivě své doby i dneška. Kardinála Calmeta upoutaly zprávy o maďarských a slovanských upírech a pustil se do jejich zkoumání. Nashromáždil tak pozoruhodné množství dokladů o podobných jevech téměř s celé tehdejší Evropy a pro srovnání prostudoval i mnoho starých pramenů. Odmítal všechno, co považoval za výtvor místních pověr, ale zároveň prověřoval vše, co se vztahovalo k otázce přežití po tělesné smrti. Jednotlivé projevy dokumentoval na 150 více méně přesných případech, čímž položil základ k výzkumu klinické smrti. Jeho výsledky jej v největší pravděpodobností dovedly i k přijetí myšlenky reinkarnace, o které však z pochopitelných důvodů nemohl hovořit otevřeně. V podstatě dodržel moderní vědeckou metodu: vyhnul se vlastním závěrům a konečný soud nechal zcela na čtenáři. Tato kniha je volným doplněním publikace Jaromíra Kozáka nahlédnutí za oponu smrti, která mapuje vývoj v poznání klinické smrti v Evropě za posledních 300 let a současně předkládá i východisko k dalšímu nabývání poznatků s využitím schopností, které dřímají v každém z nás.

Sdílet