Můj policista

Chvíli jsem si zvykla na styl psaní, který jsem víc a víc měla ráda. Po pěti naprosto zbytečných stránkách přišlo pár důležitých odstavců, které daly vyniknout těm, které jsem původně měla za zbytečné. Dokonale vykreslily dobu a prostředí. Kniha mě dvakrát rozplakala. Nikdy jsem neměla nic proti homosexuálům, ale tato kniha mi ještě umožnila pochopit jejich lásku, která je tak rizí, vášnivá a hluboká. (Ano přiznávám, nemyslela jsem si, že dva muži se mohou milovat jako hetero pár z romantických filmů) V celém příběhu jsem nejvíc rozumněla Marion. Protože stejně jako se hluboce milovali ti muži, ona stejně hluboce milovala svého muže. Ještě těď mě to dojímá. Co mu tolerovala, co všechno odpouštěla. Jak smutné je, když dva lidé milují jednoho muže. Jeden musí z kola ven. Jeden musí ustoupit nebo tolerovat. Protože pokud ne, zničí se všichni.

Můj policista, Bethan Roberts Přeneste se do Anglie, do padesátých let, kdy je názor společnosti důležitější než láska. Marion se potká s Tomem a okamžitě se do něj zamiluje. Tom potká Patricka, který ho okouzlí nejen svými znalostmi. Tom je policista, a proto se musí chovat „normálně“. Ožení se s Marion, ale Patrick zůstane v jeho srdci. Jak dlouho se dá žít ve třech? Pouze tak dlouho, dokud se jeden z nich nezlomí…. Tato kniha Vám přiblíží, jak se žilo v padesátých letech v Anglii homosexuálům. Jak se na ně dívala společnost, co pro ně bylo ještě bezpečné, ale co už na hranici zákona. Přiznání orientace nebylo možné a před svým okolím to museli skrývat. Na druhou stranu nám kniha přibližuje pohled do duše ženy, která zjistí, že je v manželství „něco“ špatně. Jak se má vyrovnat se situací, která je pro ni rozhodně nelehká, hlavně díky době, ve které žije. Je to kniha o lásce, nevěře, ale i o vině a odpovědnosti. Kam až člověka dokáže dohnat láska a co je díky ní schopen udělat. Nečekejte tu žádnou velkou akci, ale pozvolné vyprávění. Tušíte, že příběh ukrývá nějaké tajemství nebo překvapení, tak Vás po celou dobu udržuje v napětí a nutí číst dál a dál. Knihu nám z části vypráví Marion a z části Patrick. Díky tomu vidíme do hlavy oběma a dokážeme se lépe vcítit do jejich pocitů, protože to, co prožívají, není lehké ani pro jednoho. Chvilku jsem si musela zvykat na styl vyprávění, neboť Marion svůj příběh neříká čtenáři, ale sepisuje ho pro Patricka. Název Můj policista, se mi nelíbil a musím říct, že kdybych si o knize nezjišťovala víc, tak ji snadno přehlédnu. Nakonec však při čtení název pochopíte, proč je takový. A to mám u knížek ráda, když je název, nebo třeba obálka, zakomponována do příběhu a vy tak hned pochopíte, proč se autor tak rozhodl. Podle knihy se už chystá film a já se na něj po dočtení rozhodně těším a budu ho netrpělivě vyhlížet. Ponořte se do příběhu plného lásky i smutku a zkuste se tak vcítit do života, který nemá lehké řešení. 4,5*/5*