Legie 7: Mrtvá schránka

Ale do Prahy je to kus cesty." „Kolik světelných let?" „S Českými dráhami tak deset. Když budeme mít štěstí, zvládneme to za tři a půl hodiny." „Fifinka bude mít aspoň zážitek," zaradovala se Amanda. ,,Ona sama je zážitek" Tyhle luxusní hlášky, opět palseky v pohotovostním režimu a Lord Mr*dák a Kapitán Bouchač opět v akci protože sliz se vrací domů . Prostě tahle partička nevydrží ani 3hodiny bez problémů . Další z příběhů téhle sebranky na 300 stránkách za mnou a Mrtvou schránku střídá Operace Pentagrun . Nic než pentagrun

Sedmý díl série Legie úspěšně za mnou. Ještě než jsem si díl sehnal k přečtení, mrknul jsem na první recenze a několikrát se opakovalo - nejslabší díl. Já ten pocit nemám. Tento díl je jiný než ostatní, dosavadní. Jiný v tom, že se naše divoká posádka vrací na Zemi. Na Zemi, ze které kapitán Moravec a poručík Gerasim pochází. Posádka se vrací, aby splnila poslední přání Vodičky a udělala další krok k setkání s Batistou. Jenže..... Jenže to by nebyli naši hrdinové, aby při koupi větrníku v cukrárně nerozpoutali třetí světovou.... Sedmý díl je stále plný akce, ale je i pln nostalgie, vzpomínek. A proto je jiný. Ale jiný v dobrém slova smyslu. A možná se mýlím, ale jak sleduji vývoj příběhu, mám pocit, že toto "zklidnění " je pomalou přípravou na další díly a počítám epické ukončení série. Dobrá kniha. Kristýno díky

Legie uběsile jede na plné koule a nehodlá brzdit. Už to nejsou jen drsné hlášky, sranda a ultrapřísné přestřelky, ale příběh s hlubšími kořeny a emocemi.

Rozhodli jsme se nikdy to nevzdat. Bojovat až do konce. Padnout nebo zvítězit, nic jiného. Nejsme všichni lidé, ale jsme odhodláni nepřítele porazit. Jsme posádka Kraksny. Bojujeme za svobodu a mír. A toho dosáhneme jenom tak, že nakopeme Švestkám prdel. Tak a jsme konečně i s našimi hrdiny zpátky na Zemi. Dlouhé měsíce invaze mimozemské civilizace si na ni ovšem vybraly svoji daň. Takže nemáte pocit návratu do známých míst, spíš se jako čtenář bojíte, co vše tu objevíte. „Co vám to enlilové provedli?" Rozhlédl jsem se, a když jsem pochopil, že sukra vidí to samé, co já, odkašlal jsem si. „Ehm, zatím asi nic." Po emotivním závěru předchozího dílu začínáme opět velmi dojemně. Dozvuky šoku ve mně znovu rezonovaly a do pokračování jsem se tak ponořila hned od první stránky. Zase jsem měla na krajíčku. I když s námi již jedna postava není, v tomto díle se děj kolem ní a jejích posledních přání točí. Celý text je opět protkán skvělým humorem a legendárními hláškami. Jako např.: „Sejdeme se na hřbitově?“ Posádka se po předchozích dílech spojila, a tak jsem si mohla užít všechny své oblíbené hrdiny zase najednou. Tedy všechny... Chápejte moje vyjádření jako zbývající členy. Ujistila jsem se, že každý je mi něčím blízký a dohromady tvoří tu nejlepší bandu, která se perfektně doplňuje. Co mě neskutečně bavilo, bylo popichování mezi Gerasimem, Agou a Moravcem. To je tak, když někdo dává přednost manželce s ocasem. I já bych měla problém si nerýpnout, natož pak Gerasim. Hlášky mezi nimi jsou neskutečné. Smála jsem se i nahlas. A kde bychom to byli, kdyby při návratu do Čech nedostal prostor i skvělý větrník nebo smažák? Jak to ale bývá i v běžném životě, nic není stálé. Někteří se žení, stěhují, jiní se do party přidávají a další umírají. I v tomto díle se dočkáme pěkných škatulat. Když se nakonec na scéně objevila i Fifinka a já před sebou v tu chvíli viděla dnes již kultovní reklamu, kde majitelka psa říká kuchaři: „Postaráte se mi o Bobíka?", bylo jasno. Jediné, co mě mrzí, je, že jsme se nedozvěděli víc o tom, co se na Zemi stalo, a jak to tam funguje. PS:Doufám, že Dančin deník jednou vyjde samostatně. Hodnotím⭐⭐⭐⭐/5