Moje upřímná posedlost jménem anorexie

Moc krásně napsaná kniha, na kterou jsem se těšila, Petru sleduji přes sociální sítě už nějaký ten rok a abych byla upřímná, text jsem občas opravdu silně procítila, knížku jsem přečetla za 3 dny a moc dobře se četla, děkuji Petře za odvahu vydat do světa tak citlivou a náročnou část z tvého života, věřím se se kniha dostane do rukou těm lidem, kteří ji budou potřebovat a také věřím, že díky ní pochopí, že v takovéto či podobné situaci nikdy nejsou sami, ještě jednou díky, Petro.

Bylo mi ctí, že jsem si mohla knihu přečíst jako první. Přečetla jsem ji jedním dechem. Vtáhne Vás do příběhu a už z něj nepustí. Čtenářovi se zde otevřou dveře do mysli anorektičky a jejího pohledu na svět. Rozhodně doporučuji k přečtení. Člověk pak alespoň lépe pochopí, jak se nemocný/nemocná cítí, že to není "výmysl přestat jíst".

Ač většinou čtu jiný žánr, tak musím říct, že mě tato kniha pohltila a přečetl jsem ji jedním dechem. Autorka v ní popisuje svou cestu, kdy bojuje s Annou a dalšími životními nástrahami. Má můj velký obdiv, jak se se vším dokázala vypořádat a ikdyž ta cesta nebyla a není jednoduchá, nepřestává bojovat a jde krok za krokem. Určitě knihu doporučím svým známým, protože za to rozhodně stojí.

Ke knize jsem se dostala díky štafetě. Chtěla jsem si ji přečíst protože jsem nutriční terapeutka a chtěla jsem vidět pohled z druhé strany. Čtivé. Přečteno za jediný den. Kniha o utrpení, bolesti a sebetrizneni. Divím se jak to mohla jedná mladá holka všechno prožít a hlavně přežít. Zkazilo mi to, co vše člověk s anorexií cítí a jak svou nemoc vnímá

U knihy jsem několikrát brečela, bylo mi Petry líto. Téměř každý člověk touží po lásce, po pozornosti blízkých lidí....