Mickey7

Mickey7 je postradatelný. Ale rozhodně ne pro čtenáře. Tahle kniha mě překvapila, pobavila a donutila přemýšlet nad tím, co všechno jsme ochotni obětovat pro přežití – a jestli přežití vůbec stojí za to. Ačkoliv bych na ni možná nikdy nenarazil, vědomí existence filmové adaptace mě nakonec přimělo sáhnout po originále. Film jsem zatím neviděl, ale mám to v plánu. Na první pohled jde o svižnou sci-fi s jednoduchým konceptem – když Mickey zemře, vyrobí se nový. Ale jak už to bývá, právě tohle jednoduché schéma je ideální půdou pro spoustu filozofických otázek, morálních dilemat a také pořádnou dávku zábavy. Mickey je tzv. expendable – člověk, kterého posílají na mise, které jsou pro ostatní moc nebezpečné. A protože technologie umožňuje přenos vědomí, Mickey7 už má za sebou několik smrtí. Když se jednou „ztratí“ a vrátí se až ve chvíli, kdy už běhá po základně jeho osmá verze, začíná problém. Dvě identické vědomé bytosti totiž nesmí existovat současně. A tahle výprava na planetu Niflheim už tak není žádný wellness pobyt. Tohle ale není jen příběh o klonování a o tom, jak se vyrovnat s vlastní smrtelností. Je to hlavně kniha o kolonizaci vesmíru, o selháních lidské pýchy a o tom, jak málo toho víme o světech, které se snažíme ovládnout. Autor perfektně pracuje s tím, co mám u sci-fi nejraději – nenásilné odhalování pravidel nového světa. Postupně se dozvídáme víc o tom, jaké civilizace neuspěly, proč je atmosféra Niflheimu smrtelná, nebo jaká byla vlastně motivace lidí opustit Zemi. Tenhle svět má hloubku. A v určitých pasážích – byť to nechci spoilerovat – se kniha lehce dotýká témat, která miluju v Enderově hře. Fanoušci poznají. Styl je konverzační – a to až tak, že chvílemi připomíná Robokata. Hlavní postava sarkasticky komentuje svoje nekonečné umírání a přežívání, a tím si čtenáře rychle získá. Příběh je lineární, přehledný a má spád. Postav je tu pár – zhruba pět – ale každá má jasně danou roli. Mickey7 je samozřejmě v centru dění, a jeho interakce s Mickey8 nabízejí nečekané kombinace humoru, napětí i znepokojivých momentů. Ano, některé situace jsou možná trochu přitažené za vlasy – ale v rámci světa, který si autor nastavuje, to dává smysl a nijak to neruší celkový dojem. Proč to doporučit i těm, kdo jinak sci-fi nečtou? Protože to není kniha o technologiích. Je to kniha o lidech. O osamění, touze přežít, potřebě najít si svoje místo i ve světě, který vás doslova nutí umírat. A taky proto, že se to skvěle poslouchá – audioknihu načetl Kajetán Písařovic a zvládl to s bravurou. Přesně odhadl, kdy být civilní, kdy ironický a kdy nechat zaznít ticho. A ještě jedna věc – Mickey7 není osamocená kniha. Existuje i pokračování, takže pokud vás příběh chytne, můžete se do něj ponořit ještě hlouběji. Osobně bych možná radši standalone, ale chápu, proč autor tenhle svět nechtěl opustit po jedné knize. Za mě jednoznačné doporučení. Pokud hledáte čtivou, svižnou sci-fi s chytrým nápadem (byť mnohokrát zpracovaným a nepříliš originálním), lidskou barvitou postavou a pár nečekanými zvraty, neuděláte s Mickey7 chybu.