Mé strašné radosti

Z pošetilého klučičího snu se zrodilo neopakovatelné dobrodružství Enza Ferrariho, jak sám vypráví v této autobiografii. Ta vyšla na začátku šedesátých let, když už byl „il Drake“ nejslavnějším Italem na světě, v následujích dvaceti letech byla aktualizována pro soukromá vydání a až dosud tedy zůstala neznámá širokému publiku.

Suchým, strohým, skoro aforistickým stylem, dobře známým tomu, kdo ho znal, průkopník italského sportovního automobilismu sype z rukávu názory, data a hlavně vzpomínky. Dětství prožité v kraji Emilia, která již měla Guareschiho příchuť, otcova tesařská dílna, závody mezi Modenou a Bolognou, jichž se Enzo účastnil jako chlapeček, těžká válečná léta, pilotní debut v roce 1919, závody s Isottou Fraschini a Alfou Romeo.

A v roce 1929, když je svět otřesený z velké hospodářské krize, jako opravdový vizionář zakládá v Modeně stáj Ferrari, aby nechal závodit synky zbohatlíků. Ani druhá světová válka a bombardování dílen v Maranellu ho neodrazují od jeho plánů: v roce 1947 vzpínající se hřebec debutuje na trati a zahajuje úspěšné období, jež se má stát legendou.

Enzo Ferrari se narodil v Modeně 18. února 1898. Pilot, konstruktér a zakladatatel automobilky, jež nese jeho jméno stejně jako stáj Ferrari, drží absolutní rekord v počtu vítězství na velkých cenách Formule 1 (16 titulů v soutěži konstruktérů a 15 titulů v jednotlivcích), je otcem sportovního automobilismu a symbol „vzpínajícího se hřebce“ se ve světě díky němu stal jednou z italských výkladních skříní.

To byl můj život. Neváhám ho definovat jako náročnou cestu. Nesčetněkrát jsem se už od mládí sklíčeně díval do zrcadla a ptal se, kdo jsem, co na světě vlastně dělám. Někdo mě jednou nazval člověkem, který zná lidskost hříchu a krutost žití. Dodal bych k tomu, že se také umím omezit v dimenzi tohoto světa, v němž jsme nuceni žít jako vězni iluze úspěchu.

 

Sdílet