Maminko, neplač

Sedmnáctiletá Selma vyrůstá v pokrokové muslimské rodině žijící v Německu. Její rodiče jsou rozvedení, studuje, pomáhá v rodinném obchodě a je zamilovaná. Plánuje budoucnost, svatbu a život podle svých představ. Jenže všechno se během jediného okamžiku změní. Muž, kterého zná z minulosti, ji lstí unese, podmaní si ji, opakovaně ji znásilní a pod výhrůžkami si ji vezme za ženu. Dokáže se Selma z tohoto pekla někdy dostat? A co člověku zůstane, když mu někdo vezme svobodu, důstojnost i možnost rozhodovat o vlastním životě? Podobných příběhů jsem už četla několik, přesto na mě Maminko, neplač zapůsobila. Možná právě tím, jak syrově je napsaná. Autorka se nesnaží realitu zjemňovat ani přikrášlovat. Naopak ji předkládá v celé její krutosti a nechává čtenáře, aby si vlastní názor udělal sám. Je znát, že její knihy vycházejí ze skutečných událostí, a právě tahle autenticita dodává příběhu velkou sílu. Velkou část knihy tvoří pohled do života muslimské komunity. Přestože Selmina rodina patří k těm pokrokovějším, je vidět, že některé tradice a společenské role zůstávají hluboce zakořeněné. Kniha ukazuje, jak složité může být postavení ženy, která je od dětství vychovávaná k poslušnosti a úctě k autoritám, a jak těžké je najít odvahu postavit se proti tomu, co celý život považovala za normální. Právě Selma je podle mě nejsilnější stránkou celé knihy. Je inteligentní, citlivá a vnímavá, ale zároveň natolik ovlivněná prostředím, ve kterém vyrůstala, že jí trvá velmi dlouho, než v sobě najde sílu vzdorovat. Její proměna z poslušné a vystrašené dívky v ženu, která se začne prát za svůj vlastní život, byla pro mě asi nejsilnější částí celého příběhu. Není to proměna rychlá ani jednoduchá, ale právě proto uvěřitelná. Líbilo se mi také, že kniha nekončí samotným útěkem od násilnického manžela. Naopak ukazuje, že tím skutečný boj teprve začíná. Život po takovém traumatu není jednoduchý a návrat ke svobodě automaticky neznamená šťastný konec. V knize je část věnovaná i tomu, jak těžké je znovu si vybudovat vlastní identitu, důvěru v lidi i obyčejný každodenní život. Styl psaní je čtivý a přímočarý. Kniha se čte velmi rychle, ale rozhodně to není lehké čtení. Některé scény jsou bolestivé a nutí člověka přemýšlet o tom, jak odlišné mohou být životní podmínky žen v různých kulturách a jak silný vliv mají tradice na lidské osudy. Za mě je Maminko, neplač velmi dobře napsaná kniha. Přestože podobné téma už bylo zpracováno mnohokrát, tady působí prostě jinak a autenticky. Není to jen příběh o únosu a domácím násilí, ale především o hledání vlastní síly, odvahy a svobody. A právě proto ve mně zůstává ještě dlouho po dočtení.