Les sebevrahů Aokigahara

Přečteno jedním dechem. Napínavé, občas mrazivé.

Nejprve začnu tím pozitivním. Kniha se mi opravdu četla jedná báseň, autor umí psát čtivě, poutavě a hlavně tak, že vás to prostě nepustí od knihy, což oceňuji. Dlouho jsem u knihy neseděla do půl 12 do večera (u mě je to opravdu strop, vždy po pár minutách u knihy usnu). Dále bych také chtěla vyzvihnout to, že byly i místa, ač jich nebylo tolik, u kterých jsem se bála, až mi jezdil mráz po zádech. Co se mi na knize nelíbilo bylo to, jak autor neustále zniňoval historii všech vystupujících postav. ALE! Zas asi díku tomu jsem se dokázala pořádně seznámit s hlavními hrdiny a asi také proto jsem s nimi tolik příběh prožívala. Teď ještě něco ke konci knihy. Z toho jsem byla zklamaná. Čekala jsem, že se kniha bude odvíjet jiným směrem, a i když jsem se v tomto mýlela, čekala jsem aspoň, že to bude trochu jinačí konec a především průběh konce.

I přes pomalý začátek velmi mrazivý požitek z četby.

Začátek knihy byl pozvolný, příběh se odkrýval po střípkách, hlavní hrdina vzpomínal, ukazoval nám svou osob, myšlení a názory. Seznamovali jsme se také s ostatními hrdiny. Jakmile se v knize přehouplo několik kapitol, příběh se velmi slušně rozvinul, cítila jsem, jak mi po zádech běhá mráz se zatajeným dechem přetáčím stranu po straně. Od knihy jsem se neodtrhla, dokud jsem jí nedočetla, nešla jsem spát. (Knihu jsem dočetla po půlnoci a vstávala v pět ráno do práce. Ale znáte tu největší lež - dočtu kapitolu a jdu spát :)) Konec knihy jsem vnímala lehce uspěchaný, na kráse mu ti však neubralo. Knihu doporučuji každému čtenáři, který má rád napětí a nevadí mu bát se.

Začátek trochu pomalejší ale pak je to teda něco. Napínavé, děsivé, obzvlásť když vím že to místo vážně existuje.