Květy moru

Tuhle knihu jsem si zamilovala.ukápla i slzička, konec jsem si představovala jinak, ale i tak, jak to skončilo tak to bylo super. Vše vysvětlené …..

Mor se šíří celým Stockholmem a nebere ohled na věk, pohlaví ani společenské postavení. Co musím autorovi nechat, je jakou atmosféru umí vykreslit. Kniha je doplněna o občasné ilustrace které jsou působivé, temné a krásně podtrhují atmosféru příběhu. Děj je svižný a dobře se čte. Neměla jen problém se začíst a příběh mě rychle vtáhl. V příběhu se objevuje úmrtí v rodině, odcizení mezi sestrami, ale s čím si autor opravdu dobře poradil je náboženský fanatismus. V příběhu se objevují také nadpřirozené prvky. Jediné co bych vytkla, že se nejedná o horor. Kniha působí spíše plíživě než děsivě.

‍⬛ Ve Stockholmu řádí epidemie moru a mezi nakaženými je i matka hlavní hrdinky Magdaleny. Magdalena se modlí, ať utrpení matky skončí, ať už nekřičí a druhý den je Magdalenina matka mrtvá. Dívka se zmítá ve výčitkách, a navíc ji a její sestru Ebbu posílá otec na venkov k sestře jejich matky, aby je ochránil. Tetu Kateřinu dívky nikdy v životě neviděly, protože se jejich matkou kdysi rozkmotřila, ví jen, že je to matčino dvojče. Doufají, že bude třeba laskavá jako jejich matka, ale Kateřina opravdu neplýtvá zdvořilostí a chová se k dívkám velmi krutě a nespravedlivě, navíc je těžká náboženská fanatička. Navíc to vypadá, že ubližuje i jejímu nevlastnímu synovi, který je zavřený nahoře v patře. Pro sestry tak nastávají těžké časy a Magdalena pomalu přichází k děsivému odhalení.   Na Květy moru mě velmi nalákala anotace a samozřejmě i velmi krásná a děsivá obálka. Ve stejném stylu jsou i ilustrace uvnitř knihy, které jsou opravdu nádherné. Ale ani ty úžasné ilustrace bohužel nedokázaly děj knihy pozvednout a bohužel se dostavilo zklamání. Čekala jsem hororový příběh o strašidelném zámku na Černém jezeře, u kterého se budu alespoň trošku bát. Dostala jsem ale příběh o rodinných dramatech, křivdě, náboženství a fanatismu. Zápletka příběhu byla vskutku docela jednoduchá, a i když konec měl překvapit tak nepřekvapil a byl plný klišé. A i když anotace láká na zakázanou lásku, přijde vám její vývoj a rozuzlení docela úsměvné.   Květy moru se sice dobře četly, ale opravdu nedokázaly ničím čtenářsky překvapit a ani vyděsit. Zápletka byla sice zajímavá, ale nakonec se z toho vyklubalo něco úplně jiného. Pokud jste četly alespoň nějakou duchařskou knihu nebo knihu o nějakém temném a tajemném sídle, víte, do čeho jdete, a to co vás má v příběhu šokovat, vás opravdu nešokuje. Hodnocení navyšuji o půl hvězdičky kvůli nádherným ilustracím.

Úplně nesouhlasím se štítkem horor, spíš bych volila román s prvky nadpřirozena. Sestry utíkají před morem k dvojčeti jejich matky tetě Kateřině, která svou sestru nenáviděla. Proto tak vypadá i pobyt dívek, jsou zavřené v jednom pokoji, později musí uklízet celé panství a vařit pro všechny. Toto jídlo ale samy nejí, dostávají jen to nejnutnější. Konec příběhu byl opravdu dojemný. Kniha má uvnitř krásné ilustrace.

Květy moru jsou knihou, která nás přenáší o několik století zpět, do Švédska 18. století, a nabízí ponurý příběh ukazující, co mohou způsobit lidská tajemství, krutost a strach. Hlavní hrdinkou je Magdalena – mladá dívka, kterou otec spolu s její sestrou Ebbou posílá na venkov k tetě Kateřině, na panství Černé jezero, aby je ochránil před morem šířícím se Stockholmem. Po smrti své matky si Magdalena postupně začíná uvědomovat, že nic není takové, jak se na první pohled zdá. Krok za krokem odhaluje temná rodinná tajemství, která prostupují celým panstvím. Ačkoliv jsem od anotace očekávala něco jiného, čtení jsem si užila především díky silné, temné atmosféře, která se táhne příběhem jako černý stín. Děj plyne přirozeným tempem a s každou další stránkou má čtenář pocit, že s hlavní hrdinkou souzní a prožívá její emoce, ať už je to zoufalství, strach i bezmoc. Nečekejte rychlý a akční příběh, ale spíše pomalé gradující vyprávění. Nenajdete zde ani sáhodlouhé popisy prostředí či vzhledu postav. Právě v tom však spočívá síla knihy. Nabízí nejen hutnou atmosféru, ale také výrazné a zapamatovatelné postavy. I když se jich v příběhu objevuje více, každá má svůj charakter a nezaměnitelnou roli. Nejvýraznější jsou bezpochyby teta Kateřina a Wallius – dvojice náboženských fanatiků, kterým nejsou cizí fyzické tresty ani krutost. Na opačném pólu pak stojí postavy představující lidskou dobrotu a naivitu - Ebba a Axel. Závěr knihy pro mě byl místy předvídatelný, přesto se v něm objevil i překvapivý moment, který mě překvapil. Součástí knihy jsou také ilustrace, jež ještě více umocňují dusivou atmosféru. Ačkoliv nejsou veselé, do vizuálního stylu knihy zapadají naprosto skvěle.