Krverůž

Zpočátku jsem byla mimo, autorka neustále opakovala některé fráze (Rubíny zážitky až tak, že přestávaly být "uvěřitelné"). Celkově se mi kniha líbila mnohem míň než Šeptání, do kterého jsem se tak dokonale zamilovala. Možná je to prostředím střední školy, tudíž všude jsou klasické puberťácké problémy, nebo taky tím, že se v knize začalo něco doopravdy dít až tak v polovině. Také mě trochu mrzela podobnost s Šepotáním na začátku knihy (tajemný "mistr", který hlavní hrdinku navštěvuje ve snech, všude zrcadla, že kterých ji pozoruje...mno) - ale tohle jsem si tam asi sama hledala :D Přesto jsem si Trna/Etalona velmi oblíbila, nakonec i Rune ale hlavně Ďábla. Rozhodně to byl skvělý nápad a rozhodně nebyl zle provedený, jen rozjezd byl opravdu slabý (pro mě tedy). Taky se mi líbilo, že se autorka vyhnula milostnému trojúhelníku, to mě tak potěšilo, že bych ořivřela oči i před těmi předvídatelnými situacemi a romantickými klišoidními situacemi. Krverůž dobrý, ale Šeptání zůstává srdcovou záležitostí.

Přečíst tuto knížku pro mě byla opravdu dřina. První polovina byla téměř o ničem a styl psaní mi prostě nesedl.

Bomba přečetla jsem i šepotání a jsem nadšená

Krverůž (v originále RoseBlood) je moderní převyprávění známé klasiky Fantom opery, které vás přenese do světa tajemných operních domů a láskyplných melodií. Hned na začátek se musím přiznat k jedné věci. Od knihy jsem měla až přehnaně vysoká očekávání. Anita Grace Howard nabízí poměrně zajímavé myšlenky o osamělosti, hledání vlastní identity a boji se svými vlastními démony. Škoda jen, že příběh po celou dobu klouže po povrchu a slibné téma autorka nedokázala dostatečně rozvinout.. ano, sice vzbuzuje zájem o to, jak se Rune vyrovnává s prokletím, avšak v celkovém kontextu mi chyběla nějaká větší originalita a hloubka. V tomto bodě bych ráda zdůraznila, že jsem se opravdu snažila najít jakékoliv (i sebemenší) spojení nejen s autorkou, ale i hlavní hrdinkou. Bohužel se tak nestalo. Rune na mě v mnoha ohledech působila nevěrohodně a nepříjemně. Její rozhodnutí, jednání.. vše ohledně její osoby se mi zdálo iracionální a nejednou jsem se musela ptát, co jí vlastně vede k takové absurditě. Zkrátka jsem si k ní nedokázala najít žádnou emotivní spojit. Možná kdyby jí autorka vytvořila trošičku komplexněji, měla bych jí rada. Ale Rune jako hlavní protagonistce chybí vnitřní motivace a působí spíše jako pasivní pozorovatelka, což je veliká škoda. Pokud se zaměřím na samotný příběh, tak i zde se s Anitou G.Howard zásadně rozcházíme. Začátek je poměrně zdlouhavý, děj je předvídatelný s notnou dávkou klišé, plný přeplácaných vět a zdánlivě nadbytečných popisů. I přesto, že kniha není dokonalá, nabízí několik zajímavých aspektů, které především mladší či nenároční čtenáři dozajista ocení.

Miluju Fantoma opery, hlavně z toho důvodu jsem si chtěla knihu přečíst. Bohužel se mi teda ale moc nelíbila. Měla jsem problém ji vůbec dočíst.