Hra o duši

Příběh nám vlastně už začal na konci prvního dílu a to tím, když novinářka Miren Triggsová dostane na autogramiádě fotku svázaného děvčete. Tentokrát se příběh neodehrává v průběhu několika let jako v prvním díle, ale během pár dní. Kapitoly končí vždy tak, že nemáte jinou možnost, než číst prostě dál a dál, aby jste se dozvěděli, jak to vše skončí. Občas mi Miren lezla na nervy a to už i v prvním díle. V knize se střídá několik pohledů a v jeden moment se to krásně spojí. I když sem ten konec tak nějak tušila, byla jsem ráda, že pro jednu osobu to dopadlo dobře. Za mě první díl o kapku lepší, ale i tento vás nenechá v klidu.

Doporučuju

Stejně super jako první kniha

Škoda že tu nejde dávat 3,5 *, protože přesně to by si podle mého kniha zasloužila :D Příběh je originální, nabitý akcí a postupně i napětím. Sice jsem hlavní zápletku zhruba v polovině odhadla, ale stejně jsem s chutí pokračovala ve čtení. Nejvíc jsem bojovala se stylem vyprávění, hrozně rychle jsem ztrácela pozornost, a s hlavní hrdinkou, která je za mě jedna z nejméně sympatických postav, o kterých jsem četla. No uvidíme, jestli se s ní ještě někdy shledáme. Já bych se tomu úplně nebránila.

Jak první román Ztracena v bílém šumu, tak druhý Hra o duši jsou čtenářská pecka! Druhý je o kapánek lepší. Doufám, že to tak bude pokračovat.