Hlad (slovensky)

Na preklad teto knihy, respektive dvouknih do cestiny jsem netrpelive cekal, ale cekani se vyplatilo. Opet skvele, uzasne, netradicni, napinave, sokujici. Pro ctenare, kteri cetli Strach, Trhlihu, Tmu, Propast, Smrst, vrele doporucuji.

Po Hladu přišla Žízeň, jsem ráda, že to nebylo naopak! Myslím, že kdybych četla knížky v opačném pořadí, nebyla bych s výsledkem tak spokojená. V Hladu jsou příběhy, na které v Žízni buď nalezneme odpovědi, a nebo na sebe (možná jen zdánlivě) navazují. Všechny povídky jsou propojené, především tématem, ale i některými dalšími prvky. Žízeň neznamená touhu se napít a hlad touhu po jídle. Tato žízeň i hlad jsou jiné- je to žíznění a hladovění po smrti, po krvi, ale zároveň i po životě, i když v trochu jiné formě. Nejméně mě zaujala povídka Teufelsloch, neseděla mi forma zápisků, kde se často přeskakovalo mezi několika lidmi a osobně bych úplně vynechala ty části o koronaviru. O to víc jsem si ale užívala zbytek povídek. V obou knihách oceňuji velmi zdařilé slovní obraty a metafory, nad kterými jsem, jako čtenář, skutečně přemýšlela. Zejména popisy, kdy se do mysli vkrádá temnota. To bylo vyjádřeno bravurně. Zejména konec Žízně byl vážně skvělý, všechno do sebe zapadlo a já můžu jít v klidu spát. Hlad se mi asi líbil víc, ale zase, bez Žízně by nebyl úplný. Asi tak, jako v životě.

Mých prvních pět hvězd,tohle je masterpeace s obrovským přesahem kde nakonci vše do sebe zapadne a ještě přihodí navrch pořádný zamyšlení a filozofování a takový knihy já tuze rád za mě první číst hlad potom žízeň

Perfektní dílo.

Pěkná práce! "Dobře děláš, že hubíš lidi. Nakonec lidstvo stráví samo sebe... Zvrátit by to mohlo jenom nepodléhání žravosti, touze hltat, polykat čím dál víc. Jenže to není možné, něco takového humatoni nedokážou, nejsou toho schopni, neovladatelná žravost je jejich pravou podstatou." - ráda bych ji četla i ve slovenštině.