Bez milosti

Na úvod jen musím zmínit, že jsem 2. díl bohužel nečetla. Nemyslím si však, že by to vadilo. Ben Koenig je velmi bystrý, inteligentní, který nemá strach jelikož má Urbacho - Wietheho syndrom. A proto se na něj nyní obrací o pomoc ti z nejvyšších míst. Jelikož byl spuštěn tajný protokol Acacia Avanue. Vědí, že on tento protokol dokáže rozluštit, ukončit ho. Musí však najít ženu, která o něm něco ví, u které zjistí, že předstírá rakovinu a tak trochu Bena vodí za nos. Proč tohle udělala, proč vyhledala multimilionáře aby jí v tom finančně pomohl? Koenig bez milosti i se svým syndromem neohroženého a bez bolesti až do konce s napětím. Tenhle příběh? Byla to jízda do poslední kapitoly. Nemyslím si, že to je thriller jako takový, řekla bych zápletky a napětí akčního filmu. V žádné kapitole, ani na žádné stránce se nenudíte. Autor vás drží v napětí. Konec malinko překombinovaný, přitažený za vlasy. Určitě bych si ráda v příštím díle přečetla kam se budou ubírat kroky Koenigse a Harper.

Čtivost, humor, akce, nic z toho knize nechybí. Z mého pohledu už ale absurdnost některých situací překračuje uvěřitelnou mez i v rámci žánru, zvláště v závěru. V některých případech by neškodilo se trochu vrátit nohama blíže k zemi a ubrat deus-ex a plot armor momentů. První kniha byla lepší.

V první řadě si pojďme říci, že kniha je především pro milovníky akčních záležitostí a je proto třeba k této knize i tak přistupovat. Kniha je opravdu zběsilá, lítá to tam hlava nehlava a jsou věci, nad kterými je asi lepší se nezamýšlet do hloubky. Naopak co se týká zápletky, ta je zase neskutečně promyšlená do posledního detailu a jen těžko bych v ní hledala nedostatky. Samotný závěr mě úplně odzbrojil a mě spadla čelist. Už se nemůžu dočkat, co nás čeká dál, protože autor si tady skvěle připravil půdu pro další díly. Craven je také velmi čtivý díky svým krátkým a svižným kapitolám, které vás dostanou do poloviny knihy, ani nevíte jak. Pokud jste tedy milovník akčňáků a zběsilostí, tohle je kniha přesně pro vás. A jestli tohle nemáte rádi? Nevadí, pro ostatní je tady série s Washingtonem Poem a Tilly, která je naprosto skvělá

Hlavní postava Ben Koenig, kterého určitě znáte už z prvního dílu Beze strachu, ten jsem bohužel nečetla, ale vůbec mi to nevadilo, je chlápek, který necítí strach. A podle toho to taky vypadá. Když se kolem něj začne dít něco podezřelého a do hry vstoupí žena z jeho minulosti, všechno se rychle zvrtne. Začne se kolem něj stahovat síť lidí z vládních kruhů i z těch temnějších míst, kde se věci řeší bez pravidel. Každý má vlastní zájem, někdo ho chce zastavit, někdo využít. Docela mě svíral pocit, že se Ben pohybuje na tenkém ledě, který může každou chvíli prasknout. Bavilo mě, že se autor s ničím nemaže. Umí pracovat s tempem. Žádné dlouhé omáčky, žádné zbytečné vysvětlování. Prostě akce, napětí a pořád něco. Přesně můj styl! Kapitoly jsou krátké a úderné. Ben není typický hrdina, je dost tvrdý, občas jde přes čáru, je drsný, někdy až bezohledný a právě jeho schopnost necítit strach dodává každé situaci ještě větší náboj a to mi pravě sedělo. Působí to skoro jako film a tohle já prostě můžu. Doporučuju všem, kdo chce svižný thriller plný akce a zvratů. Je to napínavý příběh, který šlape na plyn od začátku do konce. Bez milosti rozhodně nezklame.

První díl byl skvělý a nemohla jsem se dočkat pokračování. To se bohužel úplně nevydařilo... Začátek se vlekl, pak to Ben napravil akcí svým neotřelým humorem. Načež se děj začal točit okolo US politiky, války na Ukrajině a jednoho tabu tématu v armádě. Cítila jsem z toho, že autor chtěl zdůraznit vážná témata, ale napsal okolo spoustu omáčky, která tu zápletku prostě nepodpořila. Další díl není a popravdě - jsem za to ráda. Bye bye, Bene Koenigu.